Česky | English

Alternativní směry ve vzdělání

Autor: Mgr. Hana Jeřábková
Číslo: roč. 3, č. 2/2017
Rubrika: Objevujeme
Přiložené soubory:
Pdf článku
Klíčová slova:

Školy jsou pro knihovny velmi důležitým partnerem, spojencem, klientem, ... Programy ve školách navazují na školní vzdělávací programy a mají výchovně-vzdělávací funkci. Proto je nutné, aby se i knihovníci orientovali ve změnách, ke kterým ve školství dochází. V nedávné době to by rámcové vzdělávací programy, nyní například inkluze.

Úvod

Alternativních směrů existuje hned několik a navíc se různě prolínají a naopak se v mnohém liší. Dovolte mi představit několik z nich. Společným znakem může pro všechny zmíněné být menší počet dětí ve třídě, jiná role učitele (spíše průvodce), větší důraz na individuální potřeby, ale i dynamiku skupiny, důraz na přesah do praktického života, prožitek, zkušenost, jiný způsob hodnocení.

Montessori školy

S metodou Montessori se můžeme setkat téměř na všech stupních vzdělávání. Od dílniček a center pro batolata přes mateřské a základní školy až po střední školy (Montessori gymnázia). Tento vzdělávací systém se odvíjí od italské lékařky Marie Montessori, která žila na přelomu 18. a 19. století. Marie Montessori pracovala se znevýhodněnými dětmi a zakládala pro ně tzv. Domy dětí. V těch dbala na podnětné prostředí upravené pro děti (nábytek, věci v dosahu) a kvalitní názorné pomůcky. Tento pedagogický směr je tzv. pedocentrický, hybatelem je samotné dítě, učitel působí jako průvodce.Typická Montessori třída bude věkově heterogenní a bude mít kolem 15 dětí. Ze samotné podstaty této metody neprobíhá výuka frontálně, učitel nepředává výklad nějaké látky. Informace žáci získávají z různých zdrojů, které jsou volně k dispozici ve třídě – dětská beletrie, encyklopedie, slovníky, čítanky, učebnice, počítač s internetovým připojením. Děti mají možnost komunikovat mezi sebou i s průvodcem.

V Montessori se počítá s tím, že děti se zajímají o písmena a o čtení a psaní obvykle mnohem dříve než v šesti letech, kdy začíná povinná školní docházka. Promyšlený systém pomůcek dětem umožňuje seznámit se s písmeny pomocí více smyslů, propojit toto učení s pohybem a připravit se fyzicky – rozvolnění ruky od ramenního kloubu po zápěstí, rozvoj jemné motoriky, zrakového a sluchového vnímání (viz obrázek)[1]. Toto vše ideálně v senzitivní fázi, tedy v období, kdy dítě samo má velký zájem o písmena, čtení a psaní a chce se samo učit víc a víc. V této fázi jde osvojování nových dovedností a znalostí mnohem rychleji. Děti se navíc s psaným textem setkávají od malička, neboť používané karty s obrázky, tzv. třísložkové karty, bývají vždy i opatřeny napsaným názvem vyobrazeného.

Waldorfská pedagogika

Waldorfská pedagogika se odkazuje k učení rakouského pedagoga Rudolfa Steinera. První škola vznikla téměř před 100 lety. U nás existují waldorfské mateřské, základní i střední školy.

Waldorfská pedagogika se snaží nerozvíjet pouze intelekt, ale také manuální dovednosti a umělecké vlohy, má určitý přírodně-duchovní přesah. Pomůcky jsou z přírodních materiálů a dávají co největší prostor fantazii dětí. Waldorf stojí proti určité přeintelektuálnosti dětství. Důraz je kladen na celkový vhled do témat oproti encyklopedickým znalostem. Děti obvykle čtou v průběhu druhé třídy, kdy začínají i s psacím písmem. Psaní je navázáno na příběhy, děti nejprve malují obrázek k příběhu a postupným zjednodušováním dojdou k velkému tiskacímu písmenu (např. Král – K) viz obrázek[2].

Pro waldorfskou pedagogiku je typická absence učebnic, ty jsou považovány za příliš pasivní. Materiály pro děti připravuje vždy sám učitel. Děti dostávají prázdné sešity a tam si vše samy zaznamenávají a zakreslují. Knihy slouží spíš jako doplněk (např. atlasy, encyklopedie).

Lesní školy

Důraz na pobyt v přírodě a učení se v souladu s přírodou se nejvýrazněji prosazuje v lesních školách. Existuje velké množství lesních mateřských škol (dále jen LMŠ), ale i několik škol základních. Učení probíhá v souladu s rámcovými vzdělávacími programy pro daný typ vzdělávání, ale děti jsou většinu dne venku a to za každého počasí a v každém ročním období. Zázemí LMŠ je omezené a obvykle zahrnuje jen vyhřívaný prostor v chatce, maringotce nebo jurtě. O to větší prostor mají děti venku, neboť si mohou dovolit dlouhé výlety v přírodě, nejčastěji v lese. V tomto prostředí se pak přirozeně učí, zajímají se o věci, s nimiž se setkávají, mohou si mnohé vyzkoušet, pozorovat přírodu apod. Běžná bývá práce se dřevem, děti si vyrábí hračky, ale i třeba ptačí budky. Ve školce společně sázejí například zeleninu, pak se o ni starají a pak pomáhají i se zpracováním.

Děti ve školce nemají běžné hračky a nepoužívají ani moderní technologie, hračky si vyrábějí nebo jim stačí klacíky a jejich fantazie. V LMŠ bývá maximálně 16 dětí a minimálně 2 průvodci. Základní školy to mají legislativně složitější a nevystačí si s maringotkou, přesto i tam je důležitý co nejčastější pobyt dětí v přírodě.

Svobodné školy

Další typ škol by se dal nazvat jako svobodné nebo také demokratické (tím nechci říct, že předchozí zmíněné nejsou). Důraz je kladen na individuální potřeby jednotlivých žáků. Obvykle zde dochází ke kombinaci různých pedagogických směrů a principů. Jedna z důležitých myšlenek je ta, že děti samy se chtějí učit. Výrazněji se vymezují zejména v rámci základního školství.

V demokratických školách se snaží hlavně vytvořit pro děti prostor pro učení, a to i v souvislosti se vztahy a bezpečím. Důraz je kladen na vzájemný respekt a dodržování společně stanovených pravidel. Na děti není vyvíjen přehnaný tlak v souvislosti s rychlostí, se známkami apod., je samozřejmé, že každý potřebuje svůj čas. Děti nejsou známkovány, hodnocení probíhá slovně, a to i formou sebehodnocení žáků. Třídy jsou věkově smíšené v počtu cca 10 – 15 dětí, učitelé mají roli průvodců. Nabízejí pomoc, radu v procesu učení, ale samotné učení vychází od dětí a z jejich společné práce. Děti se učí také od sebe navzájem. Děti se mohou učit i jinak než z učebnic a nikdo se nebude divit, když číst a psát bude umět v 5 letech nebo třeba až v osmi. Zároveň se děti učí pomocí projektů, kde si sami hledají informace a využívají různé zdroje.

Sem můžeme zařadit např. Scioškoly, kterých je několik po celé republice, ale i malé školy, působící jen v rámci regionu.

Zdroje

Další zdroje

Citace

JEŘÁBKOVÁ, Hana. Alternativní směry ve vzdělání. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 3, č. 2/2017 [cit. 2017-06-01].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/alternativni-smery-vzdelavani.
ISSN 1804-4255.


vytisknout stránku Vytisknout stránku