Česky | English

Barbora Klárová a Tomáš Končinský – držitelé cen Magnesia Litera a Zlatá stuha

U kávy s autorským i partnerským tandemem, jež si letos odnesl Magnesii Literu za Knihu pro děti a mládež i Zlatou stuhu za původní českou slovesnou tvorbu – beletrie pro děti.

O autorech

Zaznamenat jste však mohli i jejich scenáristickou práci. Bára píše scénáře pořadů pro ČT:D (Planeta Yó, Tamtam, Studio Kamarád), společně vytvářeli pořady Černobílo nebo Nonono! a Tomáš už napsal celou řadu scénářů filmových i televizních (2014 Schmitke – nominace na cenu Český lev za nejlepší scénář; Santiniho jazyk, Pánská jízda, epizody ze seriálů Doktor Martin, Comeback a další). 

Barbora Klárová (autor: Petr Weigl)

Jejich společným dílem, doplněným ilustracemi Daniela Špačka, je kniha Překlep a Škraloup , dobrodružný příběh o cestě za Zubem času.



Pro Impulsy u kávy bylo jasnou volbou oslovit právě oba autory letos oceněné knihy pro děti a mládež. A jak Bára podotýká, ačkoliv odpovídala ona, odpovědi platí i za Tomáše. Tandem, jak má být.


U kávy s Barborou Klárovou a Tomášem Končinským

Co pro vás znamená ocenění Magnesia litera? 

Kromě prvotního překvapení samozřejmě obrovskou radost. Knížku jsme vytvářeli z čirého nadšení a o to víc potěší, když odborníci vyhodnotí výsledek naší práce jako hodný takového ocenění. A co se týče samotné knihy, doufáme, že to bude znamenat větší publicitu, aby se náš příběh a jeho poselství dostalo k co největšímu počtu dětí všeho věku.

Co pro vás znamená kniha Překlep a Škraloup? 

Pro mě má tahle knížka hodně osobní přesah. Jednak je to svým způsobem splnění mého velkého snu o napsání a hlavně vydání knihy, ačkoliv jsem ji nepsala sama. Což souvisí s další okolností – hlavním autorem textu je Tomáš Končinský, který je nejen mým literárním mentorem, ale především mým životním partnerem. Při vymýšlení světa entropíků jsme se hodně nasmáli a nikdy nezapomenu třeba na okamžik, kdy jsme společně vymysleli pojem Křišťálový prdlajs. Krájela jsem zrovna zeleninu do polévky, Tomáš od stolu nahlas pročítal pasáž o cenách za stárnutí a rozklad a povídá: „To ocenění by se mělo nějak jmenovat. Chtělo by to něco jako Oscara pro svět entropíků.“

Jakými profesemi jste se dostali až k té současné? 

Moje profesní cesta byla opravdu rozmanitá. Vystudovala jsem angličtinu a hudební výchovu na pedagogické fakultě, ale učení jsem se věnovala jen krátce (vedla jsem firemní kurzy anglického jazyka). Náhoda mě zavála na různé administrativní pozice malých i velkých firem (Hipp, Mangaloo, Vodafone) a chvíli jsem pracovala i v zahraničí (Eurojust, Haag – NL). Kromě hlavní pracovní činnosti jsem si ale vždycky přivydělávala hudbou – jako houslistka ve smyčcovém kvartetu nebo zpěvačka jazzové kapely. Příležitostně se také věnuji moderování – ať už po rozhlasových vlnách, na živých akcích nebo jako hlasatelka v televizi (ČT1).

Odmalička ale svá nejniternější tajemství, přání a myšlenky svěřuji papíru. Od pubertálních básniček jsem se přes vícečetná vítězství v literární soutěži SPUSA (v anglickém jazyce) a vlastní blog vypsala do časopisů Kulturní pecka (nyní Artikl) nebo ČiliChili . Profesionálně jsem se textu začala věnovat nejprve jako copywriter v reklamní agentuře, odkud mě pozoruhodná shoda náhod zavála až do dětské televize na pozici scénáristky a dramaturgyně (ČT:D – Planeta Yó, Tamtam, Černobílo). Tam se mým šéfem stal právě Tomáš Končinský, který mi jednoho dne předestřel námět knížky Překlep a Škraloup tak, jak ho nakousli s Danielem Špačkem. Nabídl mi spolupráci a zbytek příběhu už znáte z předchozí odpovědi.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? 

Každý můj den je úplně jiný, ale vzhledem k volnému povolání jsou pracovní vlastně všechny. Termíny odevzdání je potřeba sladit s předem neohlášenými návštěvami múzy, která nezná hodiny, víkendy nebo státní svátky. Navíc mám teď malou dcerku, takže pracovní náplň mých běžných dní vypadá poslední dobou ještě o dost jinak než dřív. Ale jinak to bývalo třeba i tak, že jsem si dala rychlou snídani, zkontrolovala e-maily a jela do televize. Tam jsem ve studiu coby hlasatelka namluvila tzv. navigaci (ohlášky pořadů, které se budou vysílat „už za chvíli“), pak jsem šla do střižny jako dramaturgyně dohlédnout na výsledek natáčení, abych si zasloužila rychlý oběd v Pitevně. Následovala hodina zpěvu u mého učitele Tomáše Berouna, telefonické konzultace s kostymérkou a rekvizitáři ohledně dalšího natáčení a rychle domů psát: scénáře, knížku, navigace... ten kolotoč nikdy nekončí.

Jak byste definovali „čtenáře“?

Čtenář je každý, kdo umí číst. Ten, kdo se nechá textem vtáhnout pod hladinu a místo písmenek mu před očima běží rovnou vlastní film. Proto pak obvykle čtenáři trpí při sledování filmových adaptací svých oblíbených knížek. Kinematografie bude vždycky hodně pokulhávat za možnostmi čtenářské fantazie.

Existuje literární postava, kterou byste nechtěli potkat a proč?

Jenom z těch knížek, které jsem zatím četla, jich existuje spousta. A bojím se domyslet, kolik se jich skrývá v knížkách, které jsem zatím nečetla, nebo dokonce v těch, které ještě nebyly napsány! Každý literární padouch totiž primárně číhá v hlavě svého autora – stvořitele. Je dobře, že jsou pak uvězněni na stránkách z papíru a že jejich průnik do reality není možný.

Jakou dětskou knihu si z dětství vybavíte jako první? 

Ema naopak od švédské autorky jménem Gunilla Wolde . Je to taková rozpustilá hříčka, ale utkvěl mi ten humor, kresbičky, charakter postavy, všechno. Doteď se mi stává, že se v Emu naopak najednou proměním.

Jaký sen byste si chtěli splnit? 

Napsat svou vlastní knížku. A žít někde u moře. Ne nutně v tomhle pořadí.


Další zdroje

 

Citace

HUBATKOVÁ SELUCKÁ, Helena. Barbora Klárová a Tomáš Končinský – držitelé cen Magnesia Litera a Zlatá stuha. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 3, č. 3/2017 [cit. 2017-10-13].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/klarova-koncicky.
ISSN 1804-4255.


vytisknout stránku Vytisknout stránku