Česky | English

Jana Kopecká

U kávy s držitelkou Ceny pro inspirující pedagogy a průvodce vzděláváním Global Teacher Prize

V minulém čísle časopisu IMPULSY jste se mohli dočíst o tom, jak je knihovnická a pedagogická profese provázána. Není tedy překvapením, že v tomto čísle jsme ke kávě pozvali nejen oceněnou knihovnici, ale i oceněnou pedagožku. Tou první je PhDr. Linda Jansová Ph.D., editorka časopisu IKAROS, šéfredaktorka Bulletinu SKIP, realizátorka portálu Studijní pomůcky pro knihovníky, projektu Osobní knihovna a držitelka ceny MARK 2017 . Tou druhou je Mgr. Jana Kopecká, učitelka na základní škole, vedoucí kurzů kritického myšlení a seminářů k dílnám čtení, která si v roce 2017 odnesla Cenu pro inspirující pedagogy a průvodce vzděláváním Global Teacher Prize .


Jana Kopecká 

Studovala Pedagogickou fakultu v Brně, ale větší část svého učitelského působení má spojeno s Prahou. V roce 1989 začala učit v základní škole v Kunraticích , kde pracuje dodnes. První velkou změnou v jejím učitelském životě bylo setkání s dramatickou výchovou a metodami, které se opírají o prožitek a hru. Následovaly kurzy kritického myšlení pod vedením Katky Šafránkové a Květy Krüger. Zaujaly ji modely lekcí s metodami, které vedou k hlubšímu porozumění textu. Je zastáncem myšlenky, že děti jsou takovými čtenáři, jaké vidí kolem sebe. Učitel – přemýšlivý čtenář – vychovává další přemýšlivé čtenáře.

Dostala skvělou příležitost pracovat v týmu pro vývoj čtenářského kontinua – to byla další neocenitelná zkušenost a především setkání se skvělými lidmi – odborníky. Díky této zkušenosti se posouvala i čtenářsky a začala nahlížet a přemýšlet o textech z různých hledisek, které ji dříve ani nenapadly. A navíc mohla tuto zkušenost předávat i dětem – svým žákům. V současnosti pracuje jako interní i externí mentor a svoje zkušenosti se snaží předávat mladším a začínajícím kolegům. Vede kurzy kritického myšlení a semináře k dílnám čtení.


U kávy s Janou Kopeckou

Co pro vás znamená ocenění Cena pro inspirující pedagogy a průvodce vzděláváním Global Teacher Prize?

Ocenění v Global Teacher Prize mne velmi překvapilo a také potěšilo. Vnímám je jako cenu pro všechny učitele, kteří mají svoji profesi rádi, jsou ochotni se jí věnovat naplno, hledat další cesty pro vzdělávání a nebát se jít i do neprozkoumaných vod. Učím na základní škole, která je součástí projektu Pomáháme školám k úspěchu z Nadace manželů Kellnerových. Celá naše sborovna, všichni kolegové, procházíme celou řadou vzdělávacích programů, které napomáhají profesnímu růstu nás učitelů. Navíc tento projekt organizuje pravidelná setkávání učitelů ze všech zapojených škol, na kterých si předáváme svoje zkušenosti, to, co se nám při práci s dětmi nejvíce daří a s čím máme dobré zkušenosti. Nedávno v naší škole proběhl Festival pedagogické inspirace , kde se sešlo přes 700 učitelů z celé republiky. To jsou akce, které nás učitele posouvají dál a vytváří pocit sounáležitosti a profesní hrdosti.

Ovlivnilo Vás získané ocenění ve Vaší každodenní práci?

Ocenění mi přineslo hlavně radost z podpory všech kolegů ve škole. To byl velmi silný pocit. Přejícnost a podpora nejen od učitelů v kunratické škole, ale i známých, rodičů, bývalých žáků. Ozvali se mi třeba žáci, které jsem učila před 15 lety. Při práci s dětmi ve třídě se toho zase tolik nezměnilo, děti ve třídě mi zatleskaly, kolegové přinesli růže. Pokračuji v každodenní práci tak jako před tím a hledám stále nové cesty a způsoby, jak děti zaujmout, jak připravit hodiny, aby byly pro děti přínosné.

Jakými profesemi jste se dostala až k té současné?

Vystudovala jsem pedagogickou fakultu v Brně a pak krátce učila v jedné malé venkovské škole. Po mateřské dovolené jsem nastoupila v Praze do základní školy v Kunraticích, kde pracuji dodnes. Svoje další vzdělávání jsem začala dramatickou výchovou, která mě lákala. Absolvovala jsem kurz Dramatika pro současnou školu – to byl velký impuls ke změně v přístupu ke vzdělávání dětí a dětem samotným. Po změně ředitele v naší škole všichni učitelé absolvovali kurzy kritického myšlení. Najednou se přede mnou otevřela nová cesta. Postupně jsem si vyzkoušela metody a postupy KM a svoje hodiny stavím podle modelu E – U – R. S kritickým myšlením souvisí i orientace na čtenářství a práci s textem. Stala jsem se certifikovanou učitelkou Programu čtením a psaním ke kritickému myšlení a v současné době působím také jako lektorka tohoto programu. Pracuji ve čtenářském týmu při PŠU (Nadace The Kellner Family Foundation), kde jsme společně připravovali, ověřovali a nyní propagujeme materiál čtenářského kontinua – průvodce žáka i učitele na cestě k přemýšlivému čtenáři. Spolupráce v tomto týmu mě obohatila asi nejvíce, protože jsem měla možnost se setkávat se skvělými lidmi, odborníky v oblasti čtenářství a přinesla mi spoustu nových podnětů pro práci s dětmi. Navíc mám ten úžasný pocit, že jsem mohla přispět k něčemu, co pomáhá řadě učitelů i dětem.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Můj běžný pracovní den se asi příliš neliší od pracovních dnů jiných učitelů. Přicházím do školy v 7 hodin, pozdravím se s kolegy a jdu si připravit třídu, pročíst e-maily, nakopírovat materiály. Každé ráno mám konzultační hodiny pro rodiče, a tak si často ještě za zavřenými dveřmi ve třídě povídáme a řešíme, co děti trápí, nebo kde je jaký problém. Dopoledne probíhá výuka, a protože mám ve třídě několik cizinců a také žáků se specifickými výukovými potřebami, dolaďujeme hodiny i o přestávkách s kolegy – asistenty či párovou učitelkou. Odpoledne se většinou připravuji hodiny na další den a domlouváme postupy s asistenty, případně rozebíráme práce žáků, opravujeme. Protože pracuji i jako mentorka, tak s některými kolegy připravujeme jejich hodiny, či diskutujeme nad problémy, se kterými se potýkají. Mám velké štěstí, že pracuji v kolektivu učitelů, kteří si vzájemně pomáhají, inspirují se, předávají zkušenosti. Považuji to za velký bonus svého působení v Kunraticích. Některé dny vedu semináře kritického myšlení nebo navštěvuji hodiny učitelů ve škole, kde pracuji jako externí mentorka. Občas nějaký ten vzdělávací seminář, porady, třídní schůzky, konzultace.

Jak byste definovala čtenáře?

Čtenář je pro mne ten, kdo považuje knihu a čtení za nezbytnou podmínku svého života. Je obklopený knihami, čte rád a také má potřebu o knihách s někým mluvit a sdílet svoje čtenářství s ostatními. Myslím, že tohle vše naplňují Dílny čtení – tedy forma práce, kdy si každé dítě má možnost při výuce číst knihu dle svého vlastního výběru a svoje čtenářské zážitky pak sdílet s ostatními spolužáky či učitelem. Výchova čtenáře je dlouhodobá záležitost, ale nezbytným předpokladem je, aby byly děti obklopeny knihami, měly co nejvíce příležitostí ke čtení a měly kolem sebe čtenářské vzory – rodiče, učitele, kamarády. Nemyslím si ani, že děti nečtou a čtenářů ubývá. Naopak. Možná mám to štěstí, že se pohybuji mezi čtenáři malými i velkými a věřím na to, že dobré knihy nás dělají lepšími.

Existuje literární postava, kterou byste nechtěla potkat? A proč?

Napadá mne spousta literárních postav, které bych potkat chtěla, ale asi bych se nerada setkala s Lordem Voldemortem, protože je pro mne zosobněním zla, trochu jako pohádkový drak, kterého jsem se bála v dětství. Asi se ten dětský strach promítl i do této postavy a vyvolává ve mně nepříjemné pocity.

Jakou dětskou knihu si z dětství vybavíte jako první?

Milovala jsem verneovky a nejvíce Tajuplný ostrov – četla jsem ho několikrát a dodnes si pamatuji některé pasáže, také Robinson Crusoe a později Jana Eyrová byly moje oblíbené knihy.

Hrála (hraje) ve Vašem životě nějakou roli knihovna?

Od dětství jsem chodila do knihovny a milovala tu vůni knih, ohmatané stránky, představu, kolik jiných čtenářů drželo stejnou knihu v ruce – tu čtenářskou sounáležitost se všemi, kteří stejnou knihu četli přede mnou. To mám ráda dodnes; a navíc to čtenářské ticho v knihovně, to, že se tam opravdu všichni tak nějak ztiší a zklidní. I děti, které jsou zvyklé na sebe pokřikovat, tam na sebe spíš šeptají. Jsem ráda, že všechny prognózy o tom, jak knihovny zaniknou, se nenaplnily. V současné době, když jdu do knihovny, jsem potěšena dalšími malými čtenáři, které tam vídám. Myslím, že knihovny k tomu přispívají i tím, jaké programy pro děti a mládež připravují a pečují tak o nové čtenáře.

Jaký sen byste si chtěla splnit?

Nemám žádný velký sen – chci být zdravá a při síle, aby mne práce s dětmi nepřestala bavit a přinášela mi radost a uspokojení. Aby byla zdravá celá moje rodina, vnoučata a mohla jsem je vidět vyrůstat a sledovat jejich pokroky, a nejen ty čtenářské.


Citace

HUBATKOVÁ SELUCKÁ, Helena. Jana Kopecká. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 4, č. 1/2018 [cit. 2018-03-06].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/kopecka.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku