Česky | English

Storytelling – novodobé vyprávění

Když v této zemi (Austrálie) neroste rýže, je zvykem se oddávat tomuto rituálu: Ženy jdou do rýžových polí, sednu si k nim a vyprávějí rostlinám mýtus o jejich původu.

Rýže si díky tomu uvědomí, jaký je její smysl, získá tím motivaci a roste.

Co to je storytelling?

Storytelling nebo také živé vyprávění je metoda, jak kreativně přemýšlet o příběhu. Vyprávíme všichni a často, ale málokdo o sobě řekne, že je vypravěč. I tuto schopnost ovšem můžeme rozvíjet a zdokonalovat. Metoda storytelling, po světě známá a oblíbená divadelní disciplína, nás vede k tomu, jak vyprávět poutavě a s fantazií. Storytellingem se člověk učí, jak v sobě vypravěče objevit, jak vytvořit příběh a potom ho sdílet s publikem, jak být spisovatelem a hercem v jednom. Storytelling využívá mnoha druhů cvičení, her a fantazie vypravěčů a bez použití kostýmů či rekvizit umožňuje posluchačům plně zapojit vlastní představivost.

Storytelling se tak stává druhem aktivní zábavy, při které divák zapojuje své vlastní myšlenky, zkušenosti a představy. Svébytně autorská metoda tvoří alternativu například divadlu, má velice blízko ke stand-up comedy nebo slam poetry a zároveň funguje jako vzdělávací metoda nebo prostředek k tomu dozvědět se něco víc o sobě.

Storytelling

Storytelling (autor: Karolina Ketmanová)

Čím vším je a může být storytelling?

  • způsobem realizace,
  • edukačním prostředkem,
  • volnočasovou aktivitou,
  • uměleckou disciplínou,
  • prostředkem sebepoznávání a osobnostního rozvoje,
  • a mnohým dalším.

Jaký význam má storytelling?

  • Aktivně pracuje s literaturou a podněcuje zájem o ni.
  • Obohacuje a rozšiřuje slovní zásobu.
  • Napomáhá chápat souvislosti, uceluje kontext.
  • Podporuje kritické myšlení, klade před posluchače názory a hodnoty, které rozebírá z různých úhlů.
  • Zvyšuje schopnost naslouchat a chápat.
  • Podněcuje tvořivé psaní a představivost.
  • Zvyšuje schopnost komunikace.
  • Podporuje schopnost předvídání, analýzy a syntézy.
  • Je to skvělá zábava.

Jak storytelling funguje?

Vypravěč potřebuje k předávání příběhů publikum. Živě vyprávěný příběh bez posluchače jako by ani nebyl. Vypravěč vystupuje před publikem sám za sebe, nehraje žádnou roli, ale vypráví příběh on sám jako osobnost. Na příběh má vlastní náhled a názor. Během vypravování se může stávat postavami z příběhu (hrát je, představovat), interpretace je zcela na něm. Důležité je jeho vlastní pojetí a způsob ztvárňování. Na osobnosti vypravěče také závisí míra improvizace, kterou používá. Někdo může mít příběh nachystaný slovo od slova, jiný má ale v hlavě pouze kostru příběhu a při každém vyprávění improvizuje. Vypravěč také často vede s publikem dialog, přizpůsobuje se svým posluchačům a atmosféře daného momentu, ve kterém vypráví.

Základem storytellingu je obraz, který chce vypravěč vyvolat v divákově mysli. Je to představa vznikající na místě tomu danému publiku. Celistvý příběh se totiž odehrává jen a jen v hlavě posluchačů, což je také něco, co storytelling velmi výrazně pojí s literaturou. Navíc lidský mozek na tomto principu funguje, člověk přemýšlí v příbězích. Vypravěč, stejně jako kniha, ukazuje příběh ve svém základu, o vizuální složku se musí už postarat posluchač nebo čtenář sám. Vyprávění, podobně jako literatura, tedy potřebuje aktivní publikum. Vypravěč tvoří atmosféru a svůj příběh ilustruje divadelními prostředky, maluje ho před zraky diváků, aby si jej a emoce s ním spojené mohli zapamatovat a odnést. Vyprávění příběhů tak může velmi dobře fungovat jak v rovině zábavné, tak k přenosu informací či k poznání.

Slovosledi

Jaké jsou postupné kroky storytellingu jako metody?

Obecně se dá metoda novodobého vyprávění rozdělit na dvě části – literární a interpretační. V literární části se vypravěč zaobírá rozborem struktury příběhu, charakteru postav, vytváří osnovu pro svůj příběh, hledá dramatické momenty a ujasňuje si, co je hlavní myšlenkou jeho příběhu a proč a komu chce příběh vyprávět. Literární část má velice blízko k tvůrčímu psaní a jejím vyvrcholením je napsaná lierární povídka. Tu vypravěč při vstupu do interpretační části ale velmi brzo odkládá, protože se nyní bude věnovat improvizaci, práci s hlasem, gesty, bude stavět svůj vypravěčský postoj a vyprávět příběh tolikrát a na tolik možných způsobů, aby se mu dostal co nejvíce pod kůži a aby ho opravdu zažil. Co je ale na storytellingu opravdu zajímavé je to, že si většinu času ani nevšimnete, že vlastně tvoříte nový příběh. Techniky a cvičení jsou natolik nenápadné a postupné, že vás vedou cestou autorského příběhu, který není třeba bolestně „vysedět“, ale který vzniká s lehkostí a tak nějak mimochodem. A vždy, když se vypravěč na nějakém místě zasekne a neví jak dál, je tu lektor a také zbytek skupiny, ti všichni tvoří dramaturgy i režiséry v jednom, navzájem si připomínkují své příběhy, komentují, co dobře funguje a co zase méně, ale poslední slovo má vždy vypravěč sám. A nejen proto je storytelling výsostně autorská disciplína plná tvůrčí svobody.

Jak je možné storytelling využít?

Storytelling se zaměřuje na mnohé dovednosti – rozvíjení komunikačních dovedností, seberozvoj, tvůrčí psaní, práci s hlasem, týmovou práci a vzájemnou inspiraci atp. Není tedy divu, že jeho využití je velmi široké. Obecně můžeme říct, že je ve světě používán ve třech odvětvích: v oborech využívajících terapii, v umění a ve vzdělávání. Použití storytellingu ve vzdělávání může mít různé podoby. Zejména v severských zemích a ve Velké Británii je poměrně běžnou praxí zvát si vypravěče do škol, aby dětem či studentům přiblížili a vykreslili potřebnou látku. Sami pedagogové také absolvují semináře a vzdělávají se ve storytellingu, aby i oni používali tuto metodu ve výuce. Prakticky se jedná o inspiraci k jejich vlastním výkladům nebo například vybírání kreativních úkolů pro jejich žáky. Podobně je tomu i při workshopech s knihovníky – společně procházíme různé techniky, kultivujeme schopnost vystupování před publikem, tvoříme program besedy s konkrétní knihou a bavíme se o tom, jak ji přiblížit čtenáři, ale neprozradit příliš mnoho.

Díky storytellingu si posluchač nepřímo rozvíjí svou slovní zásobu, aktivně pak představivost a hlavně schopnost vlastního úsudku. Storytelling jako umělecká disciplína a edukační prostředek je vybaven dostačující metodickou a didaktickou základnou. A co je ještě důležitější, jeho využití ve školách je odzkoušeno s pozitivními výsledky v zahraničí. Storytelling ve výuce je způsob zábavného předávání informací. Žáci a studenti si díky zážitku z příběhu lépe zapamatují fakta, protože jsou vtaženi do děje a konkrétních situací spojených s emocí. Navíc poskytuje poslech příběhů odrazový můstek pro aktivní hru a tvořivou práci, která inspiruje k vymýšlení vlastních příběhů.

Kdo se v České republice storytellingu věnuje?

Ačkoliv má tradice vyprávění u nás značnou historii, storytellingu se v Česku zatím věnuje jen hrstka vypravěčů. Zájem veřejnosti, pedagogů, herců i režisérů velmi roste, a proto jsme přesvědčeni, že se bude základna lektorů a zkušených vypravěčů rozrůstat.

Martin Hak

Na přelomu tisíciletí vyprávěl svůj první velký příběh a pak už vlastně nepřestal. V roce 2002 se stal absolventem Divadelní fakulty JAMU Brno v oboru Dramatická výchova. V roce 2005 potkal jednoho velkého vypravěče zpoza velké louže. Neměl ho rád, po čase mu však porozuměl a poděkoval mu. Od té doby nazývá své vyprávění vyprávěním. Martin Hak vede semináře pro pedagogy, divadelníky, firmy i širokou veřejnost. Vystupuje jako vypravěč při různých příležitostech festivalů, oslav a jiných vyprávěcích večerů.

Bára Schneiderová  vyprávění

Eva Burešová (autor: David Borozidis)

Jiří Šmirk

Storytelling CZ

Storytelling CZ (Spolek Storytelling) pořádá workshopy pro pedagogy, knihovníky, rodiny s dětmi a všechny, kdo chtějí trénovat dovednost vyprávět, je to s ní totiž stejné jako s hrou na kytaru, taky se musí cvičit. Dále Storytelling CZ naživo vypráví (soubor Slovosledi) ve školách, školkách, v divadle, na festivalech, v kavárnách anebo třeba v knihovnách. Hlavní snahou spolku je objevovat, tvořit a prozkoumávat možnosti využití živého vyprávění. Spolek si klade za cíl zavedení storytellingu do povědomí nejen uměleckých kruhů, ale především školství i široké veřejnosti. Pořádá dva storytellingové festivaly a za vysněný cíl považuje vybudování českého storytellingového centra s pravidelným programem. Za důležitou aktivitu také považuje zapojování se do mezinárodních projektů a čerpání inspirace ze zahraničí. Činností spolku vzniká vypravěčská základna, která pracuje na rozvíjení kvalit jednotlivých vypravěčů a rozvoji samotné storytellingové metodiky.

Justin Svoboda (autor: Jiří Hovorka)

Marie Švestková (autor: Karolina Ketmanová)

Markéta Holá pohádky

Zdroje

Citace

SCHNEIDEROVÁ, Barbora. Storytelling – novodobé vyprávění. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 3, č. 3/2017 [cit. 2017-10-13].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/novodobe-vypraveni.
ISSN 1804-4255.


vytisknout stránku Vytisknout stránku