Česky | English

Nebojme se mluvit o šikaně

Jak si poradit s vážnými tématy, která se týkají dětí, jako je třeba šikana? Stačí se nechat inspirovat příběhy v knihách, představit je dětem, povídat si o nich a naslouchat jim.

Úvod

Při přípravě některých besed pro děti se ráda nechávám inspirovat přečtenými tituly. Ivona Březinová je pro mě velmi zajímavou autorkou a řadu jejích knih pravidelně nabízím dětem při setkáních. Když v roce 2014 vydalo nakladatelství Albatros Media její knihu Útěk Kryšpína N. , bylo pro mě jasnou volbou si ji půjčit a přečíst. Je to silný příběh. Zvláště jako matku mě hodně oslovilo téma kluka, který kvůli tomu, že je trochu odlišný než ostatní, řeší vážné problémy. Protože neslyší, nosí naslouchátka. Teprve s novým typem zjišťuje, o kolik jiný byl dosud jeho svět, protože vůbec neslyšel celou řadu pro nás běžných zvuků, které my třeba ani nevnímáme. Jeho handicap však z něho dělá snadný terč pro jeho spolužáky. Také to, že ho vychovává pouze babička, ho v očích dětí ve třídě staví do zvláštní pozice. On však má svou „baminku“, kterou má nade vše rád. V neposlední řadě je tu jeho jméno – Kryšpín. Ani v dnešní době není příliš obvyklé. Asi každý z nás zažil, že mu děti daly přezdívku. Někdy jsme byli spokojení, jindy méně. V případě Kryšpína je volba nasnadě – Špína, Špindíra. Když tohle všechno spojíme, přidáme trochu fyzického násilí a lhostejnost většiny spolužáků, dostaneme docela ukázkový příklad šikany. Kryšpín se v příběhu dostává do zoufalé situace, kterou není schopen sám zvládnout. Jako jediné řešení svého problému vidí bezradný útěk. Když jsem knížku četla, bylo mi Kryšpína moc líto. Uvědomila jsem si, že do podobných situací se mohou a dostávají spousty dětí v reálném světě. Po nějaké době jsem se rozhodla, že téma šikany je na tolik závažné, že bych si o něm ráda s dětmi povídala. Aby si uvědomily, že možná stačí málo, aby nemusely nic takového prožívat. Zvažovala jsem, jaký způsob a formu použít. Vzpomněla jsem si na knihu paní Březinové a vrátila jsem se ke Kryšpínovu příběhu. Nakonec jsem se rozhodla pro čtení s předvídáním.

Metodika besedy

V úvodu besedy si s dětmi povídám o tom, že denně kolem sebe potkáváme spousty lidí. Některé známe, jiné ne. Různě vypadají a mohou se různě chovat. Možná bychom mohli některé z nich označit jako hrdiny. Následuje diskuze o tom, co si děti představují pod pojmem hrdina a hrdinství. Samozřejmě že sklouzneme k superhrdinům, které znají z filmů. Objeví se profese, které jsou s hrdinstvím spojovány. Dojde také na debatu, zda se my všichni někdy můžeme stát hrdiny a jak bychom si to představovali. Často mají pocit, že to nejde. Někdy dojdeme k tomu, že mohou, když umí dobře plavat, například zachránit topícího se. Protože je třeba, aby se děti během čtení soustředily na pocity hlavních postav, pokračujeme na ně zaměřenou aktivitou. Všichni se pomalu pohybují prostorem. V okamžiku, když řeknu slovo „štronzo“, zůstanou stát bez mluvení a hnutí jako sochy. Já však ještě přidám pojmenování nějakého pocitu (strach, legrace, nenávist, bolest...), který prostřednictvím výrazu obličeje, gesty a postojem mají znázornit. Asi největším problémem je zdržet se zvuků, které se při vyjádření některých situací derou ven. V okamžiku, kdy se znovu začínají pohybovat, si občas mají snahu sdělovat své vlastní dojmy z dané aktivity. V závěru hry si říkáme, že se s některými z těchto emocí můžeme setkat v příběhu, s nímž je chci seznámit. Je také možné, že některou z těchto postav bychom mohli označit jako hrdinu. V tuto chvíli děti vědí, kdo je hlavní postavou příběhu. Následuje práce ve skupinách. Úkolem je, aby během deseti minut společně vymyslely krátký nástin příběhu o Kryšpínovi. Podmínkou je, že se v něm mají objevit následující slova – útěk, brouci, ticho, strach, násilí. Je zajímavé, jak pracuje dětská fantazie. Vznikají příběhy napříč různými literárními žánry. Často se objevují hororová vyprávění, vyslechla jsem i pozoruhodný sci-fi příběh a zajímavostí je, že se v některých skupinách opakovaně objevily historky o útěku z domova a ubližování ze strany dětí i dospělých.

ZŠ J. A. Komenského – 5. B (autor: Miroslava Křivánková)

ZŠ J. A. Komenského – 4. A (autor: Jitka Urbanová)

Prozradím, že větší část příběhu se odehrává ve škole v přírodě. Povídáme si o jejich vlastních zkušenostech – zda tam někdy byly, jak se jim tam líbilo nebo nelíbilo a proč? Postupně následují úryvky, které nás posouvají příběhem vpřed. Vždy po každé ukázce se doptávám – co jsme se dozvěděli nového o jednotlivých osobách, jejich chování a pocitech. Děti komentují jednání postav, proč to tak asi je a co by jim případně poradily. Předvídají, jak by se příběh mohl odehrávat dál. Po krátké době je jasné, co se Kryšpínovi děje. Často děti samy jednání velmi brzy označí za šikanu. Během povídání si však upřesňujeme, kdy se to pouze domníváme a kdy je tato věc již potvrzená. Z mé strany zůstává záměrně příběh nedopověděný. Mým cílem je, abych děti namotivovala k vypůjčení knihy. Samostatné přečtení jim rozvine jednotlivé situace, dá jim více informací a možností zamyslet se nad hlavním tématem knihy, postoji a chováním jednotlivých postav. Pak si povídáme o tom, co se skrývá pod slovem šikana, s jakými druhy se můžeme setkat. Také si říkáme, že šikana nemusí probíhat pouze mezi dětmi. V podstatě může být šikanován kdokoli a kdekoli. Uvádíme si různé příklady. I v souvislosti s příběhem je podstatné zmínit, že odlišnost či jinakost není důvodem k odtažitosti nebo ubližování. Děti by si měly uvědomovat, že to, co jim může připadat zábavné, se nemusí líbit tomu druhému. Neměly by dělat nic, co by nechtěly, aby někdo jiný dělal jim. Říkáme si, kdo je v případě šikany agresor, oběť, svědek a informátor. Jaké pocity tyto postavy mohou mít a jaké jsou důvody jejich jednání. Tím se tedy vracíme zpět k aktivitě „štronzo“, protože se nám zde objevují pocity, které děti samy znázorňovaly. Na řadu přichází otázka, zda mohou říci, že se v příběhu objevil hrdina. Jednoznačně děti určí dívku, která přes svůj strach upozornila dospělé na to, že je Kryšpín šikanován. Docházíme k závěru, že hrdina nemusí mít svaly a oběť zachraňovat z hořícího domu, ale že stačí, aby byl všímavý a aby dokázal překonat svůj strach. Protože stačí pouze to, aby upozornil, že se děje kolem něj něco špatného. Je důležité zdůraznit, že se nejedná o žalování a proč. Uvádíme možnosti, komu něco takového říci, zmíníme schránku důvěry a jako jedno z východisek navrhneme Linku důvěry nebo Linku bezpečí.

ZŠ P. Holého – 3. A (autor: Zuzana Kočárková)


Pak je nasnadě otázka: „Co můžeme dělat pro to, abychom zabránili šikaně, nebo ji co nejvíce omezili?“. Musím říci, že jsem se zatím nesetkala se skupinou dětí, kterou by Kryšpínův příběh nezaujal. Původně jsem besedu připravovala pro prvostupňové děti. Později jsem ji upravila tak, aby se dala i použít i pro děti z 2. stupně. Jde jen o drobné úpravy a trochu jinou formu diskuze o šikaně. Téma šikany je mezi dětmi stále velmi aktuální. Agresivní chování, zastrašování, příkoří, zlomyslnosti a týrání jsou pro děti citlivým tématem. Při těchto setkáních se rozvíjí široká diskuze. Děti vyprávějí vlastní příhody a zážitky. Vzájemně si předávají zkušenosti. Při této besedě nemívám problém s otevřeností a chutí si povídat. Také se mi stalo, že někdo přizná sám o sobě, že se mu něco takového dělo. Dokonce se objevil i případ vyčleňování jedince z daného kolektivu. Myslím, že děti využívají možnosti, že jsou ve známém a přátelském prostoru knihovny s člověkem, kterého dobře znají a který má čas si s nimi povídat a vyslechnout je. Vždyť doma mají často hodně zaměstnané rodiče, kteří si ne vždy jsou ochotni ho udělat. Proto doporučuji si na setkání opravdu nechat dostatečný časový prostor. Hodina a půl uplyne jako nic.

ZŠ P. Holého – 3. B (autor: Svatava Červenková Brabcová)

Závěr

Tak jako vždy na konci besedy nabízím knižní tituly, které se k tomuto tématu vážou, a to jak beletrii, tak naučnou literaturu. Většinou si děti chtějí knížky ihned vypůjčit. Největší zájem je samozřejmě o Útěk Kryšpína N. Někdy mohou být trochu zklamané, když se na ně hned nedostane a knihu si musí rezervovat. A co říci závěrem? Dávejme dětem možnost si s námi povídat, nabízejme jim zajímavá i někdy pro ně citlivá témata. Naslouchejme a buďme vděčni za důvěru, kterou nám dávají.


Citace

HRBKOVÁ, Jana. Nebojme se mluvit o šikaně. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 3, č. 3/2017 [cit. 2017-10-13].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/sikana.
ISSN 1804-4255.


vytisknout stránku Vytisknout stránku