Česky | English

Co potřebuje české knihovnictví?

Autor: Mgr. Barbora Buchtová
Číslo: roč. 5, č. 2-5/2019
Rubrika: Impulsy u kávy
Přiložené soubory:
Pdf článku
Klíčová slova:

Během podzimu 2019 probíhala série workshopů s názvem „Poslání a role knihoven”. Jejich aktivními účastníky byli „tahouni českého knihovnictví”, které předtím nominovali jejich kolegové z knihoven ve veřejné anketě. Cílem workshopů bylo zmapovat prostředí českých knihoven proto, abychom následně mohli určit, kam by mělo české knihovnictví směřovat.

Čím byl projekt výjimečný?

Do celého projektu se participativním způsobem zapojila více než stovka zaměstnanců knihoven ze všech krajů České republiky. Během regionálních workshopů byla využita nová metoda strategického mapování pomocí tzv. Wardleyho map, která v knihovnickém oboru zatím nebyla známá. Zapojeni byli zaměstnanci knihoven na různých pozicích, z knihoven různých typů a velikostí (od ředitelů velkých knihoven až po knihovníky ve službách v menších knihovnách).

Jak probíhal průzkum pomocí metody Wardleyho map?

S účastníky workshopu jsme vytvořili a postupně aktualizovali seznam potřeb, s nimiž uživatelé do knihovny chodí. Tyto potřeby jsme tematicky klastrovali a postupně je začali mapovat. Během podzimních měsíců jsme s různými skupinami knihovníků zmapovali následující potřeby uživatelů knihoven: Setkávat se, Individuální sociální kontakt, Seberealizace a aktivní sdílení, Vzdělávat se, Půjčit si knihu, Získat informace, Kulturní vyžití, Klidné zázemí, Podpora ve vědě, Základní fyzické potřeby, “Ošahat” si (novou) technologii, (Za)bavit se (nebo někoho dalšího).

Obrázek č. 1: Lístečky z rozklastrovanými potřebami, se kterými chodí uživatelé do knihoven

Dále metoda spočívá v definici jednotlivých komponentů nutných k naplnění dané potřeby a jejich poskládání do tzv. hodnotového řetězce podle toho, jak jsou na sobě navzájem závislé. Následně jsou všechny komponenty zapracovány do čtyř fází evoluce podle toho, jak moc jsou v knihovnách zastoupeny a jaká je jejich úroveň standardizace. Podrobnosti ohledně metody je možné najít na stránkách Learn Wardley Mapping[1] nebo na blogu Simona Wardleyho, kde je postupně publikována jeho kniha o metodě map.[2]

Po vypracování mapy nad ní probíhala strukturovaná diskuse účastníků, kdy jsme se ptali na předpokládané změny, neefektivity a setrvačnost v knihovnách a také na vhodné strategické kroky, které by bylo dobré uskutečnit.

Co potřebuje české knihovnictví?

Z diskusí nad mapami vznikly zápisy, které jsme zanalyzovali a našli v nich společné momenty, na nichž se účastníci workshopů shodovali. Vyplynuly z nich následující kroky, jež by v českých knihovnách bylo dobré uskutečnit:

1) Potřebujeme se více zaměřit na oborové sdílení know-how a podpůrné procesy

Problémem českého knihovnictví je, že jednotlivé knihovny často znovu začínají na zelené louce – chybí různé šablony (např. dotazníků, grafiky), checklisty, metodiky či databáze příkladů dobré praxe. V knihovnictví existuje mnoho oborových sdružení a pracovních skupin, skupiny a organizace se však nepropojují, nesdílí navzájem. Pro mnohé zaměstnance knihoven může být netransparentní, co kdo dělá. Knihovnické konference, kde k oborovému propojování a sdílení dochází, zase nejsou dostupné pro všechny (z finančních či kapacitních důvodů). Různorodost a množství zřizovatelů knihoven rovněž přispívá k celkové nejednotnosti a také horším možnostem financování z jiných resortů. V českém knihovnictví také zcela absentuje sdílení chyb, neúspěšných cest a slepých uliček. Mezi návrhy, co všechno by se dalo sdílet, došli pracovníci v knihovnách k následujícím příkladům: sdílená databáze kontaktů na partnery, lektory a další vystupující, rezervační systém / jednotný kalendář (akce všech knihoven), sdílená akvizice a katalogizace, šablony i obsahy pro webové stránky, sdílení služeb architektů / interiérových designérů či síť servisních služeb (instalace a správa techniky, garance provozu apod.), sdílení IT služeb, IT podpory, sdílení přístupu do databází či různých nástrojů (např. Canva).

2) Je třeba podpořit vznik jednotlivých koncepcí knihoven

Koncepce jednotlivých knihoven jsou na různé úrovni, některé knihovny dokonce ani nemají vlastní koncepci a zaměstnanci jsou pak méně motivovaní (neví proč, co a jak mají dělat). Zároveň je knihovnictví přehlcené různými typy akcí, kterým ale zároveň chybí nějaká koncepce či směřování. Knihovny často nemají ve své interní strategii zdůvodněno, proč tyto akce pořádají. Knihovna se pak někdy může stát takovým „patvarem”, kdy není jisté, co má přesně být – zda má být kulturním či komunitním centrem, vzdělávací institucí, sociální institucí, nebo se má věnovat tématům, jako je například udržitelnost. Chybí pak také jasně daná hierarchizace věcí dle priorit, které by jednotlivé knihovny měly dělat.

3) Knihovny by měly vytvářet příjemné a motivující prostředí pro práci svých zaměstnanců

Celý obor je podfinancován, zaměstnanci knihoven nedostávají ani minimální důstojnou mzdu.[3] Práce zaměstnance knihoven bývá často levnější než outsourcing, proto knihovníci mnohdy dělají práce, pro něž nemají odbornost (příkladem může být, když knihovníci vytváří web knihovny nebo tvoří grafiku). Dalším problémem je, že knihovníci nemají kam růst, aktivní knihovníci momentálně bohužel nejsou nijak systémově odměňováni, což může způsobovat jejich demotivaci. Mnohým zaměstnancům knihoven často také chybí sebevědomí, což má vliv na celkovou prestiž povolání. Knihovníci se potřebují naučit zažívat a oslavovat své úspěchy. Naopak neúspěch by neměl být vnímán jako selhání, ale příležitost pro poučení a osobní růst.

Je také potřeba věnovat větší pozornost jednotlivým firemním kulturám a vztahům na pracovišti. Týmy někdy nefungují dohromady, je třeba vytvořit metodiky na to, jak hledat kolegy do knihovny a jak komunikovat, aby to klapalo a lidé si rozuměli. Rovněž je potřeba již od přijímacího pohovoru pracovat s očekáváními nastupujícího zaměstnance knihovny. Zároveň by bylo vhodné zavádět principy mezigeneračního učení spočívající v záměrné kooperaci mladších a starších zaměstnanců knihoven za účelem rozvoje a sdílení zkušeností.

Pracovní podmínky by také měly odpovídat potřebám lidí 21. století – v knihovnách například chybí flexibilní pracovní doba, home office, zkrácené úvazky apod. Často se využívá nástrojů kontroly – pracovní čipy, výkazy práce, monitoring pracovního e-mailu, turnikety a další, které udržují nedůvěru mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem.

Aby se zlepšily vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, je zapotřebí věnovat se otázkám leadershipu. Vedoucí knihovny by měli umět nadchnout své zaměstnance pro spolupráci. Je třeba podpořit rozvoj kompetencí a osobnostní rozvoj managementu knihoven.

V českém knihovnictví také například zcela chybí některé pozice jako je například: dramaturg, networker, fundraiser, HR či výzkumník/designer.

4) Potřebujeme poznat naše stávající i potenciální uživatelé

Knihovníci si myslí, že jim chybí marketing, ale často jim chybí hlavně výzkum a znalost cílové skupiny. Víme také málo o uživatelích, kteří do knihovny nechodí. Zároveň knihovny moc neví, jak průzkumy dělat – chybí šablony, chybí síť respondentů. Panuje zde také určitý ostych – knihovníci cítí stud zeptat se na názor například lidí na ulici. Knihovníci mají rovněž určité limity v systematičnosti sběru zpětné vazby. Knihovny pořádají množství akcí, ale neví, jak vyhodnocovat kvalitu a dopad svých aktivit. Každá knihovna si to dělá „po svém”. Knihovníci rovněž neumí rychle testovat a prototypovat, pociťují absenci určitých centrálních průzkumů (např. v otázkách motivace ke čtenářství a jejich proměn) a domnívají se, že je zapotřebí komoditizace takovýchto průzkumů.

5) Je zapotřebí nadále podporovat komunitní zaměření knihoven

Pro aktivity knihovny je práce a provázání s komunitou důležitým zdrojem, protože komunita udržuje knihovnu živou. Do knihovnického vzdělávání je tak potřeba práci s komunitou více zahrnout. Knihovníci potřebují víc příkladů dobré praxe, jak s komunitou budovat vztah a jak spolupracovat (konference, články apod.). Je třeba rovněž víc pracovat a počítat s dobrovolníky, odstraňovat bariéry pro dobrovolnictví, nebát se více zapojit lidi do fungování knihovny.

6) Potřebujeme posílit marketing na státní i lokální úrovni

Knihovny mají silný brand, ve kterém je ovšem bohužel cítit značná setrvačnost. Lidé totiž stále vnímají knihovnu na základě slova “kniha”. Tento brand je však zkreslený, moderní knihovny už nejsou postavené jen na půjčování knih. Musíme společně pracovat na vyvracení mýtů o knihovnách a systematicky budovat nový brand knihoven pro 21. století.

Marketing v oboru je zároveň velmi roztříštěný a knihovny nepociťují celostátní podporu. Řešením může být například vytvoření vzorové komunikační strategie, již si knihovny budou moci upravit pro své potřeby a potřeby cílové skupiny. Chybí také medializace knihoven a dění v oboru. Je důležité, aby se víc mluvilo o knihovnách i v mainstreamových médiích. K tomu, aby se něco mohlo změnit, je také zapotřebí rozšířit know-how v oblasti library advocacy.

7) Knihovník by měl být průvodce obsahem

Dříve než si do knihoven pořídíme určitou technologii, potřebujeme vědět, na jaký obsah bude navázána – například při koupi 3D tiskárny musíme vědět, co budou moci lidé s touto technologií dělat, během jakých akcí se s ní bude pracovat a proč by měla knihovna tuto službu nabízet. Knihovník jako průvodce obsahem je role, kterou bychom chtěli šířit do povědomí lidí. K tomu je třeba osvobodit zaměstnance knihoven od rutinních činností (pomocí techniky – např. RFID), aby na tuto roli nápaditých průvodců měli kapacitu.

8) Měli bychom se více zaměřit dopady naší činnosti, nejen počty ve statistikách

Vykazování knihoven – tak jak vypadá v současné době – nedává zaměstnancům knihoven moc smysl. Nikdo s tím nepracuje víc do hloubky, u některých dat není ani jasné, proč je knihovny musí vykazovat. Hlídáme hlavně počty výpůjček a čtenářů / návštěvníků knihovny, neřešíme ale vztahy a dopady. Máme sice obrovské množství nasbíraných dat, ale nic se s nimi neděje – knihovny jednoduše nepracují s big daty. Vykazování nepomáhá knihovnám se posouvat, ale způsobuje byrokratickou zátěž, kvůli níž metodici někdy nestíhají důležitý individuální přístup při pomoci jednotlivým knihovnám.

9) Podporujme síťování knihovníků

Pro knihovníky by bylo vhodné se setkávat s lidmi z různých knihoven, přičemž by tato činnost byla pojímána jako součást běžné pracovní doby. Pomoci může např. podpora stáží uvnitř knihoven i napříč knihovnictvím. Zaměstnanci knihoven by ale měli umět networkovat také směrem ven. Bylo by užitečné mít více příkladů dobré praxe, jak knihovna může navazovat partnerství nejen s příspěvkovými a neziskovými organizacemi, ale i s firmami.

10) Podporujeme vzdělávání v knihovnách i pro knihovny.

Knihovny by měly být partnerem MŠMT pro celoživotní vzdělávání a mohou být také místem setkávání učitelů a vědců. Je třeba rovněž zabezpečit vzdělávání samotných knihovníků – do budoucna bude nutné posílit například pedagogické a sociální kompetence. Nepracuje se s postoji, hodnotami a osobností zaměstnanců knihoven. Informační gramotnost knihovníků by měla být na úrovni (každý knihovník v profesionální knihovně musí být schopen stáhnout e-knihu, poradit s tabletem). Referenční knihovník by měl být zároveň koučem a konzultantem (např. v otázkách open access, informací, dat, technologií atd.). Chybí vzdělávání na základě volby lidí, kteří v knihovnách pracují. Je třeba zaručit rozvoj těchto pracovníků a vytvořit podmínky a prostor pro jejich vzdělávání (např. ve standardu pro dobrou knihovnu je deklarováno 48 hodin každého knihovníka pro vzdělávání, ale chybí vymahatelnost). Je třeba vyřešit problém uvolňování z provozu na vzdělávání a tedy i realisticky nastavit otevírací dobu pro veřejnost – radši v menším rozsahu kvalitně, nebo v delším, ale ne pro všechny služby a podporovat samoobslužnost. Kvalita rekvalifikačního kurzu kolísá – referenční knihovník by měl absolvovat i kurzy asertivity, krizové komunikace, základy psychohygieny, práce s emocemi, sociální kompetence.

11) Podporujme nízkoprahovost knihoven

Zaměstnanci knihoven si váží toho, že jsou knihovny nekomerčním, neutrálním veřejným prostorem, dostupným komukoli, a to i lidem, kteří nemají moc peněz. Do budoucna bude stále důležitější také bezbariérovost, společnost to bude požadovat (pro knihovny sídlící v historických objektech by to mohl být do budoucna problém). Nutná je ale i dostupnost a bezbariérovost v přístupu k informacím neboli tzv. “rovný přístup k informacím”.

12) Otevřeme se změnám

Lidé pracující v knihovnách se bojí udělat chybu, jelikož se bojí napomenutí či trestu. Kvůli tomu zde není velký prostor pro učení se z chyb. Zaměstnanci knihoven se také bojí udělat změnu – bojí se odřezávat staré, nefunkční. Pod vlivem toho panuje v oboru obrovská setrvačnost. U některých zaměstnanců knihoven je vidět také strach z technologií, což vede k tomu, že jsou uživatelé mnohdy napřed a knihovníci ve službách jim nestačí.

13) Nezapomínejme na knihy

Před rozšířením internetu existovalo něco, co by se dalo připodobnit k “informační poušti” – lidé neměli dostatek informací, rolí knihoven bylo je uchovávat a zprostředkovávat. V době digitální se tato role proměňuje, jelikož informací je nadbytek. Knihovník však může být pomocníkem při vyhledávání relevantních informací, protože umí přistupovat informacím systematicky a doporučovat lidem relevantní zdroje a literaturu. Kniha a tzv. “pomalé čtení” mají výhodu např. ve větší zapamatovatelnosti obsahu. Důležitým tématem současných knihovníků je také tzv. “vychovávání si čtenářů” – tzn. aktivní vyvíjení úsilí, aby mladí lidé získávali pozitivní vztah ke knihám.

Obrázek č. 2: plakátek se soupisem potřeb českého knihovnictví (ke stažení na stránkách koncepce.knihovna.cz)

Silné stránky knihoven

Během mapování jsme často naráželi na mnohé silné stránky knihoven. Ty mohou být opěrným bodem pro další strategickou komunikaci a budování nového brandu. Zaznívalo především, že knihovny jsou skvělým prostorem pro setkávání, seberealizaci a kreativitu. Jejich výhoda spočívá především v inkluzivitě, neelitářství a přístupnosti, jelikož jsou dobře dostupné i pro obyčejné lidi v dané obci. Knihovníci jsou zde zároveň často přátelští lidé připraveni pomoci svým uživatelům. Nejsou to úředníci ani strážci ticha. Knihovna je místem, kde vznikají nové myšlenky, lidé se učí novým věcem a spolupracují. Knihovny slouží jako centrum soužití obcí a zvyšují intelektuální úroveň jejich obyvatel. Pomáhají také zvyšovat emoční inteligenci a pocit vzájemnosti mezi lidmi. Nejde už tolik jen o knihy, ale o cíleně budovaný společenský prostor.

Přečtete si podrobnou zprávu a stáhněte si relevantní materiály na stránkách http://koncepce.knihovna.cz/vystupy-z-projektu-poslani-a-role-knihoven/



[1] Learn Wardley Mapping [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné z: https://learnwardleymapping.com/

[2] Wardley Mapps: Topographical intelligence in business [online]. Medium.com [cit. 2020-01-11]. Dostupné z: https://medium.com/wardleymaps

[3] Metodiku pro výpočet minimální důstojné mzdy je možné najít na stránce https://www.dustojnamzda.cz/

 

 

BUCHTOVÁ, Barbora. Co potřebuje české knihovnictví?. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 5, č. 2-5/2019 [cit. 2020-01-20].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/co-potrebuje-ceske-knihovnictvi.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku