Česky | English

Děti a ekologie

Autor: Ludmila Bakonyi Selingerová
Číslo: roč. 6, č. 5/2020
Rubrika: K tématu
Přiložené soubory:
Pdf článku
Klíčová slova:

Děti a ekologie

V dnešní době začínáme čelit mnoha enviromentálním výzvám. Týkají se klimatu, trvale udržitelného rozvoje a stavu životního prostředí. Jak připravit na tyto výzvy budoucí generaci? Jak se s dětmi bavit o takto závažných tématech a zároveň je neděsit? Naše děti by měly být na řešení stavu životního prostředí připravené a měly by je brát jako běžnou součást svého života. Pojďme se podívat na téma sdílení informací o ekologii s dětmi blíže. Uvidíte, že se to dá pojmout stejně zábavně a hravě jako cokoliv jiného.

Ekologie a emoce

Poslední dobou po právu roste zájem o ekologická témata. Stav životního prostředí je totiž přímo závislý na zátěži z průmyslové produkce, dopravy a našeho spotřebitelského chování. Jelikož nám všem samozřejmě na přírodě záleží, vzbouzí to v nás silné emoce. Jednou z reakcí je odmítání, kdy si raději vybíráme informační kanály, které se snaží tyto problémy navzdory jasným vědeckým důkazům zlehčovat či popírat.

Emocí využívá rovněž hodně firem, které prezentují své produkty jako přírodní. Z velké míry se jedná o tzv. greenwashing (například hlášky jako 100% recyklovatelný plast, přírodní složení, organické cigarety a podobně). Jde o záměrné vyzdvihování jedné vlastnosti výrobku a zatajování dalších, tvrzení bez důkazů, nebo nicneříkající prohlášení. Mnoho lidí tak nakupuje s dobrým úmyslem špatné produkty a žije v iluzi, že pro planetu přeci jen něco dělá. V tomto případě se lze řídit certifikáty.

Třetím příkladem je naopak negativismus a zatracování lidstva jako takového, jež se vyznačuje silnou kritikou všech ostatních, kteří nepraktikují bezodpadový život a nejsou čistými vegany. Úmysly mohou být ryzí, ale tento přístup je společensky kontraproduktivní.

Jak tedy naše uvažování zdravě nastavit a sdílet je s dětmi?

Práce s informacemi

Jak naložíte s doporučeními, kterým nerozumíte, byť vám je někdo stokrát zdůrazňuje formou „Měl bys“ a „Musíš“? Buď to šidíme, nebo se na to vyprdneme úplně. Proč bychom měli dělat něco, čemu nerozumíme? Právě proto je potřeba kvalitní práce s informacemi. Ty především přinesou klid a rozhled nám. Když tématu rozumíme, vyhneme se pocitu bezmoci a můžeme se s rozmyslem postavit k celé situaci. Stejné je to i u dětí.

Výborně nám můžou posloužit články, například na webu Samosebou, nebo Ekolist. Když máme téma zmapované, můžeme předávat hodnověrné informace a vést děti k vědomému spotřebitelství, racionálnímu uvažování a zodpovědnému postoji ke svému okolí. Vzdělání a informovanost jsou klíčem k tomu, abychom jako společnost kráčeli směrem k trvale udržitelnému rozvoji.

Právě proto je v této oblasti nadmíru důležité děti učit s informačními kanály pracovat a budovat u nich čtenářskou gramotnost. Ta totiž zajistí, že si budou umět informace vyhledávat, hodnotit kvalitu a zdroj textu, vytvářet vlastní názor pomocí kritického myšlení a nepodléhat zmanipulovaným nebo upraveným informacím.

Jak do tématu děti přímo zapojit

Přestože chceme s dětmi sdílet náročnější témata, neměli bychom je strašit a vyvolávat v nich negativní pocity. U každého závažnějšího tématu bychom měli s dětmi jít cestou pravdivého vysvětlení a motivace. Když problém pochopí, budou se samy snažit o řešení.

Děti mají na rozdíl od nás přímočařejší uvažování a vrozené vnímání dobra. I s tématem ekologie je lze seznámit hravě a s lehkostí. Hlavní je to, co prakticky děláme ve svém životě. Právě z těchto věcí se děti nejvíce učí a v těchto situacích jim principy nejlépe vysvětlíme. U odpadu uplatňujeme pravidlo 3 R (REDUCE-REUSE-RECYCLE).

Snažím se, aby odpad vůbec nevznikl, když už vzniknout musí, přemýšlím, jak ho ještě využít a teprve, když už ho neumím dále využít, nabídnu ho roztříděný k dalšímu zpracování. Obecně můžeme:

  • věci opravovat raději než kupovat nové;
  • použité předměty darovat;
  • nakupovat v bazarech a second handech;
  • snažit se prodlužovat životnost předmětů a nevytvářet zbytečný odpad;
  • používat trvanlivé obaly jako látkové sáčky nebo krabičky na jídlo;
  • nosit si pití v lahvi a investovat do kvalitních produktů;
  • volit lokální potraviny a podporovat produkci v našem okolí.

Tímto přístupem zanecháváme menší uhlíkovou stopu a odlehčujeme životnímu prostředí jako celku. Tradá, dobrý pocit je na světě, a navíc předáme dětem jasně a srozumitelně návod na skvělý životní přístup do budoucna. Hlavní je začít klidně malými krůčky a ty nás už povedou dál.

Pojďme si hrát

I s tématem odpadů si jde skvěle hrát. Můžete využít například upcyklaci, což je přetváření použitých věcí k jinému účelu. U těchto činností je hlavně důležité, aby nebyly samoúčelné. Například vytváření květin nebo trpaslíků z PET lahví žádnou přidanou hodnotu nepřinese. Co tedy můžeme s dětmi vyzkoušet?

  • Pěstování sazenic v roličkách od toaletního papíru.
  • Roličky z papíru můžete použít i jako krabičku na drobný dárek. Stačí konce ohnout přes sebe a ozdobit dekorativním papírem, razítky nebo mašlí.
  • Využití novin a papíru jako dalších obalů.
  • Z pevného kelímku, sklenice od marmelády, nebo roliček můžete udělat stojan na tužky. Roliček můžete použít i více, nalepit je do menší krabičky a můžete třídit pastelky podle barev.
  • Výroba krmítka z PET lahve, kartonové krabice, kokosové skořápky atd.

Ohledně recyklace jsou zpracovány zajímavé online programy, například videa Samosebou na youtube, nebo Tonda Obal. Děti můžeme samostatně zapojit do procesu třídění, diskutovat s nimi možnosti prevence odpadů a zapojovat se do akcí jako jsou dobročinné sbírky oblečení, swapy, bazárky, veřejné knihovny a podobně. Zajímavý je rovněž nový trend Zero waste, který pracuje s myšlenkou nulového odpadu. Za tímto účelem vznikají bezobalové obchody.

Odpady komplexně a zábavně

Já sama jsem na téma odpadů dlouho s dětmi tvořila, ale stále se mi zdálo zpracování v materiálech nekomplexní. Často se totiž bagatelizuje jen na třídění, nebo se probere pouze část procesu. Problematiku odpadů je ale třeba chápat v širším kontextu. Každá surovina se musí někde získat nebo vytěžit, projde výrobním procesem, potom našima rukama, potom končí v koši nebo kontejneru a odtud se odveze k likvidaci. Každá část této cesty zatěžuje životní prostředí, zdroje se vyčerpávají, ani samotný proces recyklace není ekologický. Mnoho druhů odpadu jde recyklovat jen částečně, jako třeba elektroodpad, nebo nebezpečný odpad. I když vše vzorně vytřídíme, mnoho odpadu končí ve spalovnách, protože není materiál využitelný, nebo pro něj není odběr do dalšího výrobního procesu. (Půlka odpadu v ČR se skládkuje, zhruba čtvrtina se recykluje, kolem 7 % se kompostuje a zbytek jde do spaloven). Produkce odpadu je v obrovitánských číslech, o nichž se mnohým z nás ani nesnilo. Například plastových odpadů se vyprodukuje na světě každý rok přes 30 milionů tun. Naprostá většina z nich je spálena, nebo naskládkována. Velká část uniká do životního prostředí, kde jsou nebezpečím pro živočichy. Je to něco, co bychom měli mít na zřeteli a přemýšlet o tom při našem každodenním životě.

Proto jsem napsala knihu Co sežral žralok. Tam jsem se snažila všechny důležité informace zahrnout, ale pojmout knihu zároveň zábavně a srozumitelně. Pohádka vypráví o žraločím jedlíkovi a jeho peripetiích. V každé kapitole je povídání o jednom druhu odpadu a kromě vtipného příběhu a říkanek obsahuje také část Třídeník, kde jsou uvedeny všechny důležité a zajímavé informace – z čeho se materiály vyrábí, kolik odpadu se vyprodukuje, jak se s ním dá nakládat, úskalí recyklace a zajímavé tipy na projekty a tvoření. Jako bonus je v knížce zpěvník se zábavnými písničkami a QR kódy, přes něž si studiové nahrávky můžete pomocí mobilního telefonu pustit přímo z kanálu Youtube.

S klidem proto můžete zahodit suché poučky a strašení a můžete se vrhnout do víru zábavy, ze které se toho beztak naučíme mnohem víc! Pro děti je totiž vždycky lepší, když si vědomosti osvojí hravou formou. S tímto principem pracuji i se svým souborem Divadlo Pampeliška, s nímž hrajeme představení zaměřená na sucho v krajině a odpady.

Jak tedy přistupovat k enviromentální problematice s dětmi? Otevřeně, nenásilně, motivačně – a hlavně s radostí. Děláme to přeci pro zlepšení prostředí nás všech. Jako pomoc nám mohou posloužit knihy, videa, pohádky a spousta zajímavých projektů a programů, třeba i tematický školní výlet.

Fotky: soukromý archiv autorky
 
 

BAKONYI SELINGEROVÁ Ludmila. Děti a ekologie. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. 2020, roč. 6, č. 5 [cit. 2020-12-11].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/deti-a-ekologie.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku