Česky | English

Hravé čtení: fenomén současné polské literatury pro děti

Autor: Mgr. Lucie Zakopalová
Číslo: roč. 7, č. 2/2021
Rubrika: K tématu
Přiložené soubory:
Pdf článku
Klíčová slova:

Pokud chcete pochopit, v čem spočívá úspěch polských ilustrátorů a autorů dětských knih, stačí si zadat do vyhledávače dvě jména: Aleksandra Mizielińska a Daniel Mizieliński. Manželé, jejichž bestsellery se prodávají po celém světě. I po dvou desítkách knih pořád vypadají, že je to baví!

Nemusíte ale pátrat v cizích jazycích, překlady jejich knih najdete také v každém českém knihkupectví, vydávají je Jakost, Host i Albatros, tedy nakladatelství, která mají rozdílnou pozici na nakladatelském trhu i vydavatelskou filosofii – tato jména je ale spojují. Jakost byla ovšem první: v roce 2014 vydala Jana Kostelecká D.O.M.E.K. (přel. Pavel Peč a Magdalena Żuraw-Peč), originálního průvodce po lidských obydlích a jejich možnostech, tvarech a barvách z úspěšné edice nakladatelství Dwie Siostry, následovaly D.E.S.I.G.N. (2015) a H.U.D.B.A. (2018) v překladu Ondřeje Blabolila. Nakladatelství Host přidalo krásný atlas Mapy (2016, přel. Anna Halfarová) a Pod zemí, pod vodou o zvířatech, rostlinách i lidských vynálezech skrytých pod povrchem (2017, přel. Michael Alexa), nedávno pak také Cestu do divočiny, pouť po velkých národních parcích celého světa (2021, přel. Anna Halfarová). A mladí absolventi varšavské Akademie výtvarných umění se stali známí i v Česku.

Mizielińští nejsou jen ilustrátoři, řadu knih sami i napsali nebo vymysleli, navrhují také hry nebo fonty písmen, která pak použijí. Základní charakteristikou jejich tvorby je hravost. Pokud otevřeme jejich nejznámější, nejprodávanější a asi i nejoblíbenější knihu Mapy, pochopíme, v čem spočívá kouzlo jejich rukopisu. Originální styl kresby, který si pohrává s konvencí dětského obrázku, ale zároveň má nápad, vtip a není kýčovitý. Detaily a podrobnosti – každou stránku můžete zkoumat a objevovat velmi dlouho, bavit se na první pohled neviditelnými vtipy autorů. K Mapám – v překladu Anny Halfarové – vydal Host pro velký úspěch také náčrtník, s různými úkoly nazvaný Mapovník: S pastelkou kolem světa. Mapy se kromě překladu do desítek jazyků dočkaly také šestého místa v žebříčku bestsellerů New York Times. Aleksandra a Daniel Mizielińští přesto zůstávají především nadšenými „stvořiteli“ knih. Neradi poskytují rozhovory, málokdy se účastní knižních veletrhů a festivalů. Vyhovuje jim společná práce ve studiu.

Na začátku jejich úspěchu ale bylo jiné jméno: Grażka Lange. Grafička, ilustrátorka, a především profesorka na Akademii výtvarných umění, kde vede Typografickou katedru, oceněná řadou cen. Učila Daniela i Aleksandru. A Grażku Lange zase jiní – ať už přímo nebo nepřímo. Józef Wilkoń, Zdzisław Witwicki, Jan Lenica, Bohdan Butenko nebo Janusz Stanny – to jsou jména mistrů polské ilustrace a také učitelů současných polských kreslířů. Ať už čtete rozhovory s Mizielińskými, Piotrem Sochou nebo Olou Cieślak, všichni o nich mluví. „Někteří mladí polští ilustrátoři dnes tvůrčím způsobem přepracovávají styl starých mistrů, polských ilustrátorů, kteří dosáhli největších úspěchů v šedesátých letech minulého století. Mám moc rád knihy profesora Stanného z té doby. To, že je dnes následují mladí, nejlépe svědčí o tom, jak mimořádné věci před mnoha lety dělali, jak jsou stále moderní a avantgardní. A přitom měli k dispozici jen jednoduché nástroje: tužky, pera, pastelky, štětce a barvy, nůžky. Tvořili ještě v době „předpočítačové“. Protože neměli k dispozici tak technicky vyspělé a dokonalé nástroje jako my dnes, paradoxně používali kreativněji svou představivost,“ říká v rozhovoru pro server Iliteratura.cz[1] Piotr Socha, autor knih Včely (2017, přel. Marta Harasimowicz) a Stromy (2018, přel. Marie Iljašenko) přeložených také do češtiny.

Tradice polské knižní ilustrace a kvalitních knih pro děti měla stejný zdroj jako v Československu: řada předních umělců měla v době komunismu zakázanou volnou tvůrčí činnost a svůj talent věnovali dětské literatuře. V devadesátých letech se po uvolnění trhu – stejně jako u nás – objevily záplava nekvalitních knih, s odbytou redakcí i ilustracemi, často přetisky disneyovských pohádek. Naštěstí se situace začala obracet a v současné době je trh s dětskou literaturou v Polsku velmi bohatý. V češtině najdeme překlady řady známých autorů mladší generace: vedle Mizielińských mezi ně patří třeba Emilia Dziubak, Maciej Szymanowicz, Jan Bajtlik a mnoho dalších. Dokážou často propojit kresbu i autorský nápad, což je velmi náročná disciplína. Odměnou je jim to, co nejvíc potěší každého spisovatele – radost čtenářů, kteří zaujatě studují jejich výtvory. A těžko říct, jestli objevování podmořských ponorek a podzemních tajemství víc baví syna nebo tatínka…

ZAKOPALOVÁ, Lucie. Hravé čtení: fenomén současné polské literatury pro děti. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. 2021, roč. 7, č. 2 [cit. 2021-09-13].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/hrave-cteni-fenomen-soucasne-polske-literatury-pro-deti.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku