Česky | English

Inspirativní ženy knihovnice

Autor: Mgr. Pavlína Lišovská
Číslo: roč. 6, č. 3/2020
Rubrika: K tématu
Přiložené soubory:
Pdf článku
Klíčová slova:

Začít psát tento článek vyžadovalo z mé strany až drzou odvahu. Zpozorněli jste a zamýšlíte se proč?

Inu proto, že kolem mě je spousta velkých jmen, osobnosti, které knihovnictvím hýbou. Navíc pracuji v knihovně založené člověkem, který knihovnictví doslova zbožňoval celou svou existencí (ano, pan Mahen nebyl žena, ale inspirativní člověk to byl, za tím si stojím)… A já pokorně pokukuji po práci těch, kteří mě obohacují svými zkušenostmi, rozhledem, nadhledem, přístupem k práci i lidem vstupujícím do těch našich hýčkaných chrámů knih. A profesně i lidsky tím vzrůstám a jsem vděčná za to, že tuto příležitost mám.

Před nějakým časem jsem zvolila jako cestu získání ohlasů na toto téma prostřednictvím ankety, jejíž hlavní otázkou bylo, která ženy nebo ženy knihovnice pro vás byla/byly či je/jsou inspirací a proč? Dostalo se mi krásných, kratších i delších odpovědí. Odpověděly mi kolegyně z různých míst a měst, různého věku i zaměření. Odpovídaly s láskou a úctou k lidem, kteří jim předávali a předávají moudrost a profesně je formují či formovali.

S láskou jsem četla všechny odezvy. V následující části převyprávím či spíše budu citovat některé z nich a na závěr si dovolím uvést jednu delší odpověď v jejím plném rozsahu bez jakékoliv úpravy, která mi vykouzlila doslova úsměv na rtech, protože byla přesně taková, jakou jsem ji očekávala, byť její autorka ze skromnosti tvrdila, že možná nesplnila zadání. Napsala ji totiž žena, která oslňujícím způsobem dovede okouzlit svým projevem malé i obrovské posluchačské plénum, která neváhá sáhnout pro vlídné slovo a být za všech okolností vtipná a nesmírně inspirativní, dovede nadchnout pro cokoliv kohokoliv. A hlavně je to neskutečná DÁMA! Už tušíte, o koho se jedná? Tak pojďte se prolouskat tímto čtením a postupně odhalte, s čím se podělily některé naše knihovnické kolegyně, a na konci se dozvíte, kdo napsal svá vyznání pro své inspirace v naší profesi.

Tento článek si nečiní rozhodně nárok na to, aby byl vyčerpávající a zmínil všechny významné ženy, které prodchnuly životy nás ostatních, nikdy by se tam totiž všechny nevešly. Jde spíš o poukázání na to, jak úžasné osobnosti se mezi námi knihovníky nacházejí a jak hvězdně září v našich profesních a nezřídka i osobních životech jako naše přítelkyně.

Překladatelka a lektorka akcí s prvky kritického myšlení Hanka Holubkovová spolupracuje s organizací Nová škola, o.p.s., která stojí za projekty, jako jsou Čtenářské kluby nebo Učíme se příběhem. Když se rozvzpomínala na své zkušenosti s knihovníky, nemohla nevzpomenout na první kroky v knihovnické praxi, jimiž ji provázela tato inspirativní žena:

Moje první zkušenosti s knihovnickou praxí se nesly ve znamení mé skvělé vedoucí Zdeny Kroupové, která v osmdesátých letech pracovala ve středisku VTEI (kdo ještě ví, co to bylo?) v projektovém ústavu pro rekonstrukce památek (SÚRPMO). Až časem jsem zjistila, že tahle vyrovnaná a asertivní žena byla o dvacet let dříve ředitelkou Střední knihovnické školy v Praze a o kariéru přišla, jak už asi tušíte, po roce 1968. Naučila mě, jak to chodí v knihovně i co obnáší zaměstnanecký poměr. A hlavně to, že knihovnice není poskok, ale odborná pracovnice. V devadesátých letech se vrátila zpět do školy. Moc jsem jí to přála.“

Rozhodně však není jediná, kterou ráda zmínila, protože i současná generace s sebou přináší řadu osobností, které vyčnívají mezi ostatními. „A ze současných knihovnic je mým vzorem například Marika Zadembská z třinecké knihovny. Obdivuji, jak postupně zavedla v knihovně (i ve školách a školkách v regionu) čtenářská setkání pro čtenáře i nečtenáře a jejich rodiče (a to ještě dřív, než to celé přišlo do módy v hávu S knížkou do života). Její čtenářské lekce jsou pro mě vždycky inspirací a hlavně motivací zase něco dalšího zkusit. A takhle z dálky z Prahy se mi zdá, že se pod jejím vlivem stala z třineckých knihovníků skvělá parta.“

Z řad mých vlastních pracovních kolegů bych ráda uvedla povídání o jedné knihovnické legendě od nás z „Mahenky“, to mi poskytla paní Jitka Fukalová, která je v současnosti vedoucí na pobočce v Řečkovicích. Ze svých dlouholetých zkušeností v knihovnické profesi nám připravila tip na „legendu“ ze svého klubu úžasných knihovnic a jejich čtecí babičku, bývalou vedoucí pobočky v Bohunicích a posléze v Maloměřicích, paní Radoslavu Müllerovou.

Raduška k nám někdy chodí ještě se svou spolužačkou z gymplu Maruškou a je to vždycky skvělé. Má připravenu i spoustu besed pro děti a není jí zatěžko i vymyslet něco nového na přání. Byla i např. v Domě pro seniory Naděje, kde stařečkům a stařenkám velmi poutavě vyprávěla o svém životě s knížkami. A v neposlední řadě – Raduška je opravdu DÁMA!! Vždycky si říkám, jak jí to strašně sluší a že i kdyby si oblékla pytel od brambor, tak jí to sekne a má šmrnc. J Takže odbornice i žena každým coulem.“

Svou inspirativní knihovnici popsala Svatava Hýbnerová z hodonínské knihovny jako naprosto všestranného člověka, protože dle jejích slov „takový člověk dovede vést knihovnu, stejně jako vyrobit polici na knihy z palet. A mezitím samozřejmě zvládne zorganizovat velkolepou akci pro veřejnost, číst batolatům, informačně vzdělávat náctileté či přednášet knihovníkům, fotit, tvořit plakáty... a dokonale tak naplňovat heslo ‚multifunkční knihovník‘.

V MěK Hodonín je takovou osobou vedoucí oddělení služeb čtenářům Mgr. Bohdana Kuzmová Křepinská.“

(autor fotky: Svatava Hýbnerová)

Jedno z dojemných vyznání zaslala také paní Dagmar Honsnejmanová z Knihovny U Mokřinky v Českém Meziříčí napsala následující:

Když jsem se v naší malé vesničce pod Orlickými horami, v Mokrém, chopila knihovny, nevěděla jsem o knihovnictví téměř nic. Ale knihy a čtení jsem milovala od dětství a mým snem bylo stát se prodavačkou knih v knihkupectví, okolo něhož jsem každý den chodila do zaměstnání. A když se předem mnou objevila možnost zřídit vesnickou knihovnu, ani na vteřinu jsem nezaváhala. Takže jsem se s nadšením vrhla do práce, do budování knihovny, nového fondu a získávání čtenářů.

Samozřejmě, že jen nadšení a láska ke čtení nestačí, a tak jsem se v roce 2006 přihlásila do rekvalifikačního kurzu odborný knihovník/informační pracovník, který pořádala SVK Hradec Králové. V kurzu se nás sešlo 16 účastníků a stala se z nás dobrá parta. Jednou z vyučujících byla celkem nenápadná, na první pohled nepřístupná knihovnice, PhDr. Alena Součková. Postupem času, jak jsme se potkávaly, jsem si k ní našla svoji cestu. Když jsem potřebovala radu, obracela jsem se na ni. Poradila mi spoustu drobností, které jsem jako knihovnice využila. Prostě takové ty praktické rady, které jsou pro začínající knihovníky nepostradatelné. I po skončení kurzu jsme byly v kontaktu a vždy jsem se na ni mohla obrátit, i když byla určitě hodně zaneprázdněná.

Stále a dost často na paní Alenu Součkovou vzpomínám, právě při těch drobnostech, které dnes vykonávám již zcela automaticky. Všichni vyučující knihovníci byli bezvadní, ale při vzpomínce na kurz se mi jako první vybaví paní Alena Součková. Přesto, že ne všechno dělám podle pravidel, se naše knihovna dočkala mnoha ocenění a určitě (doufám) by mě pochválila, že jsem jako knihovnice vytrvala a vydržela až dodnes. A já ji na oplátku děkuji za trpělivost a vstřícnost, kterou mi vždy věnovala.

(autor fotek: archiv knihovny v Mokré)

Závěr tohoto článku bych ráda zasvětila v nezkrácené verzi vzkazu pro inspirativní ženy, který mi zaslala všem nepochybně důvěrně známá Zlata Houšková, o níž jsem hovořila již na začátku, jak jsem avizovala. Stejně jako všichni, kteří mi svá vyznání poslali, i u ní panovala obava z toho, že na někoho zapomene nebo jeho jméno vynechá. Věřím však, že s ohledem na to, co poslala, jsou tyto obavy naprosto liché. Ostatně, posuďte sami.

Když jsem souhlasila s tím, že odpovím na tuto otázku, udělala jsem chybu. Posuďte sami: sedla jsem si a začala psát seznam pro mne inspirativních žen z našeho oboru. Když jsem došla k číslu padesát, znejistěla jsem, u sedmdesátého jména jsem pochopila, že tudy cesta nevede. Jenže kudy vede? Nemám vzory a ideály, těch jsem se zřekla hned po pubertě. To by pak samozřejmě bylo jednoduché. Ale inspirace?! Těch bylo! Každou chvíli mě inspiroval někdo. Koho uvést, abych byla pravdivá, spravedlivá, na nikoho nezapomněla? Jak vybrat tu nejinspirativnější, když… Prostě na tu otázku odpovědět neumím.

Řada učitelek, spolužaček a později kolegyní mi byla inspirací v oblasti intelektuální, za všechny (prominou mi snad, že je neuvádím s tituly): Mirka Matoušová, Bohdana Stoklasová, Marie Balíková, Jitka Banzetová, Linda Jansová, Jája Štěrbová… Jiné mi byly a jsou inspirací svou odvahou a statečností: Olga Domorázková, Nina Andrejčíková, Milena Kodýmová, Táňa Čejková… Byly i vzory noblesy: Stanislava Čechová (mimochodem, všimli jste si, jak noblesní zůstává stále celá KFBZ? Když si totiž noblesní ředitelka vybere noblesní (a inspirativní!) nástupkyni (Zdenka Friedlová) – dokážou postupně prodchnout celou knihovnu…) či Milena Slaninová.

Další mě inspirovaly svým uměleckým potenciálem, jako třeba Stáňa Benešová, Edita Vaníčková… nebo mimořádnou kreativitou, jako Eva Jilečková.

Mnohé, především všechny ty, které dokázaly vydupat ze země nové budovy (milé kolegyně, ano, každá z Vás) či iniciátorky smělých projektů mě inspirovala takříkajíc „pracovně a energeticky“: Dáša Svatková (zakladatelka sekce VK SKIP), Alenka Otrubová, jejíž význam pro vývoj českých AKS podle mne dosud není ani zdaleka zhodnocen, Věra Vohlídalová (dodnes u nás nedoceněná za naši první nádhernou moderní knihovnu po roce 89; žena, která dostala vysoké státní vyznamenání v Německu a byla s dalšími 99 ženami navržena na Nobelovu cenu (!) a jíž se u nás dostalo pouze nesmyslných soudních sporů a nevraživosti tehdejšího vedení MK ČR), Bobina Blažková, spoluzakladatelka a první předsedkyně KDK, Helenka Gajdušková, Blanka Tauberová, Halina Molinová, Blanka Konvalinková, Gábina Jarkulišová…

Mezi knihovnicemi jsem potkala i nejlaskavějšího člověka ve svém životě: Mirku Čápovou, která se svým „siamským dvojčetem“ Hankou Hanáčkovou dokázala v českém knihovnictví víc než všichni PR pseudoexperti. A co Barunka Čižinská s nezměrnou obětavostí a vřelým srdcem a Mirka Sabelová – podle mne ideál ředitelky a „klidná síla“ českého knihovnictví, Jak by mě mohly takové ženy neinspirovat?! 

Víte, jakou inspirací jsou knihovnice malých venkovských knihoven? Co všechno dokážou, umějí, dělají, co přinášejí lidem? Alenka Pospíšilová, Hanka Bláhová, Blanka Křížová, Maruška Škorpíková, Olga Hájková… Omlouvám se ostatním, jsme země s největším počtem knihoven… Inspirovaly mě svou energií, osobním nasazením, cílevědomostí, invencí, pracovitostí, optimismem.

Mám to štěstí, že pár stovek těchhle skvělých knihovnic bylo a je mými přítelkyněmi či alespoň kamarádkami. Pár takových mám i mimo naši republiku a přátelé jsou vždycky inspirující!

Nakonec chci uvést ještě jedno jméno. Chtěla bych jím vzdát hold všem absolventkám bývalé pražské i brněnské Střední knihovnické školy. „Ty bych vyvážila zlatem, nic je nedokáže plně nahradit,“ řekla mi před časem další z inspirativních knihovnic a současně matka jiné inspirativní kolegyně, Helena Landová. Měla pravdu. To jméno, které asi na rozdíl od předchozích knihovnické veřejnosti nic moc neřekne, je Alexandra Pilmanová. Saša mi totiž hned na počátku mé kariéry v malé knihovně, kam jsem po škole nastoupila, ukázala, jak by opravdová knihovnice měla vypadat.

V hlavě měla snad celý fond, znala literaturu, nakladatelskou produkci, orientovala se skvěle. Pro knihu sahala po paměti, téměř nepotřebovala signatury. Knihovnické řemeslo a techniku měla v malíčku. 3000 našich tehdejších čtenářů znala „jak své boty“, každému vybrala přesně tu „jeho“ knihu a každé knize se snažila najít čtenáře (Ranganathan by z ní byl blažený), čtenáři ji měli rádi, uznávali ji, obraceli se na ni. Byla rychlá, komunikativní, výkonná, přesná a pečlivá, bylo na ni spolehnutí. Byla kamarádka, pomohla, poradila. Sama se starala o svou dceru… Nepřeháním. Nebyla dokonalá, byla to ženská z masa a krve. Byla prostě jen knihovnicí a knihovnictví pro ni bylo posláním. Zůstala knihovnicí i poté, co se ne zcela dobrovolně rozhodla knihovnu opustit, až do svého předčasného skonu… Díky, Sašo!

Jí a stovkám jí podobných patří mé označení inspirativní knihovnice.

A tak mé inspirativní Adélky, Alenky, Aničky, Báry, Bedřiško, Blanky, Boženky, Daniely a Dany, Dáši, Elišky, Evy, Františky, Gábiny, Hanky, Helenky, Charlotto, Ivanky, Ilonky, Irči, Ivety, Jany, Jarky a Jarmily, Jiřiny, Jitky, Kamily, Karolíny, Kláry, Květy, Laďky, Lenky, Libuše, Lídy, Lindy, Lucie, Marie, Majky, Marušky a Máši, Marcely, Mariky, Markéty, Marty a Martiny, Mileny, Milušky, Mirky, Míši, Moniky, Nadi, Olgy a Oliny, Pavly, Petry, Radky, Romany, Růženky, Saši, Stání, Slávky, Soni, Šárky, Táni, Terezky, Venduly, Věrky, Vlaďky, Vladano, Vlasty, Zdenky, Zuzany, ano Vy všechny, právě Vás konkrétně myslím, díky za to, že jste!

A jestli jsem si během tohoto psaní na někoho z Vás nevzpomněla, nezlobte se na mne, určitě si vzpomenu zítra nebo pozítří. Vy to víte, jste inspirace!

 

 

LIŠOVSKÁ, Pavlína. Inspirativní ženy knihovnice. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. 2020, roč. 6, č. 3 [cit. 2020-07-29].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/inspirativni-zeny-knihovnice.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku