Česky | English

Knihovny a lesní školky

Autor: Mgr. Klára Kepertová
Číslo: roč. 6, č. 5/2020
Rubrika: K tématu
Přiložené soubory:
Pdf článku
Klíčová slova:

Mgr. Klára Kepertová 

Vystudovala Mediální studia a žurnalistiku na Univerzitě T. Bati ve Zlíně. Později si rozšířila vzdělání o Předškolní a mimoškolní pedagogiku na SŠ. Léta se věnovala anketě Strom roku a pomáhala organizovat ošetření a výsadby stromů po celé ČR. Poté, co se jí postupně narodily tři děti, se Klára začala věnovat práci s dětmi. Vede kroužky pro děti a dětské tábory. Již více než tři roky je průvodkyní v lesní školce Veverka v Břeclavi. Pro Otevřenou zahradu v Brně pomáhá tvořit environmentálně orientované programy pro děti. Pořádá dílny výroby přírodní kosmetiky. Je aktivní členkou hnutí Brontosaurus. Baví ji lezení po skalách a horách a tanec.

 

 

1) Kláro, než se dostaneme k otázkám souvisejícím s tímto číslem, nedá mi to nezeptat se, jaký jste čtenář? Jak byste se jako čtenář popsala?

Čtu ráda, ale upřímně musím přiznat, že se na sebe čas od času potřebuju zdravě naštvat, když se přistihnu, že večer nebo ve chvíli volna bezmyšlenkovitě koukám do mobilu a topím se v hlubokých vodách internetu. To si pak naordinuju digitální detox, smažu z mobilu Facebook a Instagram a sáhnu po knížce. A vida, najednou si tu chvíli na čtení i jako máma tří dětí najdu. A přinese mi to víc klidu a inspirace než sociální sítě.

V poslední době mě zaujaly knížky, které souvisí s mou profesí. Kryštof ADéHáDě od Pavlíny Brzákové, která píše o životě s ADHD dítětem z pohledu rodiče. Pro mě to byl pro úžasný vhled do role rodičů těchto dětí. Kniha krásně ukazuje, jak je v roli pedagoga klíčová laskavost, důslednost a pochopení. Konečně jsem přečetla klasickou knížku Škola Malého stromu od Asy Cartera o výchově indiánského chlapce, kterou moc doporučuji. A před týdnem jsem dostala od kamarádky knížku, která se výborně hodí k aktuálnímu dění: Raději zešílet v divočině o příbězích šumavských samotářů od Aleše Palána, s krásnými fotkami Jana Šibíka.

A téměř každý večer si chvíli čteme s dětmi.

2) Bavilo Vás už od dětství číst či ještě dříve poslouchat čtené pohádky a příběhy?

Jako dítě jsem byla velký knihomol. Máma byla knihovnice, jeden čas řídila knihovnickou školu v Brně a doma jsme měli velkou knihovnu do níž jsem měla neomezený přístup.  Večer bez pohádky na dobrou noc jsem si nedokázala představit a většinu raného dětství jsem byla v představách nějakou pohádkovou postavou. Když jsem přešla na brněnské gymnázium, tak mně tamní knihovna velmi dobře připravila na život. Chodila jsem tam o velké přestávce a paní knihovnice pro mě měla často nachystanou nějakou knihu s tím, ať si ji přečtu. Četla jsem beatniky, poezii, literaturu s tématem holocaustu, knihy o ekologii, filosofii, židovské kabale, životopisy zajímavých osobností.

3) Je podle Vás důležité, aby děti už od mateřské školy měly kontakt s knihou? Proč?

Rozhodně. Kromě léty prověřených přínosů knihy, jako je rozvoj představivosti a slovní zásoby, se přidává i naléhavá potřeba získat děti pro knihy, než je vpustíme do prostředí sociálních sítí a Youtube. Těžko očekávat od dětí, které nejsou odmalička zvyklé na knihy, že si k nim najdou cestu, až budou vlastnit chytrý telefon, který jim neustále sám od sebe podsouvá pohodlnou zábavu.

4) Pracujete jako průvodkyně v lesní školce. Pro mnohé lidi je představa tohoto typu školky spojená s tím, že děti jsou celé dny venku, přeženu-li to hodně nadneseně, nikoliv hanlivě, tak dalšími představami je, že mají celý den ruce v půdě, pozorují přírodu a na knihy nemají čas ani prostor. Je to tak, nebo se dá i v lesní školce najít prostor na čtení?

Knížky mají v naší školce nezastupitelné místo. Po obědě máme vždy hodinku klidu, ve které nejdříve sdílíme příjemné zážitky z výpravy do lesa a potom si společně přivoláme pohádku básničkou: „Bylo nebylo, copak se to stalo? Přiletíš k nám, pohádko, přiletíš k nám nakrátko?“ Momentálně dočítáme Uprchlíka na ptačím stromě a začínáme číst Pohádky pro malé Buddhy, které na zklidnění dětí a odpočinek moc doporučuji. Po čtené pohádce si mohou děti, které nechtějí spát, prohlížet knížku ze školkové knihovničky.

Knížky si bereme i do lesa a aktuální pozorování srovnáváme s údaji v knize, či je doplňujeme o zajímavosti a příběhy. Na jaro je skvělý Atlas bylin od Jany Drnkové a Marty Knauerové, kde jsou byliny řazeny podle barvy květu a děti se díky tomu v knize velmi dobře orientují. K pozorování hmyzu je velice dobrá Velká kniha o drobné havěti od Zomera Yuvela. Na podzim zase Pohádkový atlas hub od Radomíra Sochy a Zdeňky Študlarové, kde jsou informace o houbách doplněné krátkým pohádkovým příběhem, díky němuž se děti názvy hub velmi rychle naučí a hlavně je práce s atlasem moc baví.

5) Je skvělé, že ve školce podporujete děti ke čtenářství tímto způsobem. Podle čeho vybíráte knížky do školkové knihovničky? Je nějaké téma, které děti vyloženě milují a rády se k němu vrací?

Knížky vybíráme podle věkové skupiny dětí, dále podle kvalitních ilustrací a obsahu tak, aby si je děti mohly samy prohlížet ve chvílích klidu.

6) Jak funguje systém půjčování knih ve školkové knihovně? Chápou a respektují ho děti? Baví je chodit do takové knihovny, nebo je knihy až tak nezajímají? Pomáhaly nějak s přípravou školkové knihovničky?

Musím říct, že děti měly po odpočinku vždy tendenci knížky do knihovničky rychle naházet bez ladu a skladu. Proto jsme se rozhodli dát knihovně nějaký řád a celý říjen jsme se teď věnovali knihám. Roztřídili jsme spolu s dětmi knihovnu do pěti témat. Každé téma má svůj piktogram na velkém plakátě a barevný proužek, kterým je označena knížka a příslušná polička v knihovně. Pohádky jsou modré a mají znak Večerníčka, knihy o lese jsou označeny zeleně a mají piktogram stromů, naučné knížky hlídá moudrá sova a mají červený proužek, tvořivé poznáte podle žlutého pruhu a říkadla podle černého proužku. Udělali jsme si průkazky do knihovny a hrajeme si na knihovnu a knihovníky. Při ranním povídání si představujeme oblíbené knihy dětí a zkoušíme si je zařadit dle žánrů. Děti systém okamžitě pochopily a v knihovně je pořádek. Začaly knihy k prohlížení více střídat a vybírat si podle žánrů.

7) Jak využíváte příběhy a knihy při vzdělávání dětí?

Hodně učíme hrou a prožitkem, takže scénky a příběhy hrají v úvodu do daných témat významnou roli. Můžu zmínit například letošní tábor „Kukyho cesta lesem“, kdy jsme našli v lese ztraceného medvídka Kukyho a spolu s knížkou a malým plyšákem jsme celý týden putovali, až jsme našli kluka Ondru a Kukymu vrátili domov. Děti byly do příběhu úplně ponořené, les se pro ně změnil v opravdové Hergotovo království. Pro nás průvodce bylo toto nadšení obrovským motorem. A tak jsme po nocích tvořili Hergota z batátu, Vodáka ze staré ponožky, zákeřné Pytlíky, Anušku i Plazivce a všichni jsme si to náramně užili.

8) Toto číslo se věnuje ekologii v knihovnách. Dokázala byste nám popsat nějak stručněji, v čem spočívají zásady ekologického chování, k němuž děti ve školce vedete?

Každý den chodíme do lesa, les je naše třída, herna, tělocvična, zahrada. Máme svá oblíbená místa a víme, kde můžeme pozorovat pulce na jaře, kde jsou nejlepší kaluže, kde se nejlíp staví domečky, kde se dobře běhá, kde spí v zimě zajíci nebo pod kterým dubem najdeme nejvíc duběnek. Jsme v lese jako doma a máme ho rádi. To je asi to hlavní. Máme pravidlo, že neničíme nic živého – nešlapeme na houby a květiny, nemlátíme klackem do stromů, živočichy pozorujeme velmi opatrně. Nenecháváme v lese odpadky, vždy s sebou bereme pytel, a když vidíme odpad, posbíráme ho.

9) Daly by se podle Vás některé z těchto principů využívat i ve veřejných knihovnách? Co byste knihovnám z hlediska ekologie doporučila? Na co se mají zaměřit, co vylepšit. Nebo je i za co je pochválit?

Sama myšlenka knihoven, že si půjčím, přečtu a vrátím, je velmi ekologická. Uvítala bych víc takových institucí, kde si mohu něco na krátkou dobu zapůjčit a pak vrátit.

S dětmi z lesní školky chodíme minimálně dvakrát do roka do knihovny, kde je úžasná paní knihovnice, která nám vždycky připraví zajímavý program podle tématu, kterému se ten měsíc věnujeme. Teď v říjnu nám nachystala hru na knihovníky, děti mohli čtečkou „pípat“ průkazky, třídit knihy apod.

10) Co ekologie a knihy či knižní příběhy? Máte nějakou zkušenost i s příběhy pro děti tohoto typu? Je nějaký vhodný k doporučení?

Pro naše předškolní děti se mi moc líbí dvě dětské knížky od Petera Wohllebena Slyšíš, jak mluví stromy? a Víš, kde jsou děti stromů?, kde hajný spolu veverčákem Píďou provází děti fascinujícím prostředím lesa a předává informace, které mnohdy neznáme ani my dospělí, naprosto přirozeným a srozumitelným způsobem.

A nádherná je knížka Kdyby lidi byli stromy od Kamily Bolfové a Jan Kršňáka. Kniha provází světem přírody, vede ke vcítění do sebe a vnímání pocitů. Každá kapitola je doplněna o aktivity s dětmi, kterými lze na přečtený příběh navázat.

11) Mohli bychom my knihovníci nějak pomoci učitelům v lesních školkách při hledání vhodných knih pro děti? Co by bylo z naší strany ceněnou pomocí?

Líbil by se mi přesně zacílený newsletter z knihovny na témata, která si vyberu (netuším, zda něco takového je). Když hledám v katalogu knihovny, ocenila bych, kdyby mi knihovna nabídla podobné či související knihy, jako to dělají e-knihkupectví.

12) Jelikož se náš časopis zaměřuje primárně na dětské knihovnictví, nemohu opomenout otázku, jaká byla Vaše oblíbená kniha v dětství? Nebo jste si našla svou oblíbenou dětskou knihu až v dospělosti?

Jednoznačně Pipi Dlouhá Punčocha pro svou odvahu dělat věci jinak, než je běžné, smysl pro spravedlnost a radost ze života.

A teď jsem se svými dětmi objevila modrovlasou Hildu od Luka Pearsona, která mi svojí povahou Pipi dost připomíná, ale na rozdíl od ní žije Hilda v této době a moc mě i moje vlastní děti baví.

13) A na závěr otázka, na niž se ptám v každém rozhovoru – jak vidíte čtenářství v budoucnosti? Bude mít (papírová) kniha stále své místo v životech lidí?

Kniha a čtení určitě nevymizí. Asi bude přibývat e-knih a spisovatelé je budou častěji vydávat sami. Knihy budou více členěné, kratší texty, více ilustrací a fotek. Možná budou více interaktivní. Kus si přečtu, kus si poslechnu, kus pustím jako video, trochu jako v Harrym Potterovi.

 

 

 

 

KEPERTOVÁ, Klára. Knihovny a lesní školky. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. 2020, roč. 6, č. 5 [cit. 2020-12-11].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/knihovny-a-lesni-skolky.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku