Česky | English

Literatura pro děti a mládež v Srbsku

Milan Frumos, rodák z Bele Crkve v Srbsku, vystudoval bakalářské studium českého jazyka a literatury na Filologické fakultě Univerzity v Bělehradě. Jako český krajan ze srbské části Banátu se rozhodl vylepšit své znalosti českého jazyka a české kultury studiem Češtiny pro cizince na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V současné době se zabývá překlady a tlumočením. Příspěvek Milana Frumose přináší přehled srbské literatury pro děti a mládež, popisuje její historii i současný stav.

Dětská literatura je mnohdy nedoceněná, přesto velmi důležitá. Je to literární žánr věnovaný dětem, dětské knihy však milují také dospělí čtenáři. V literárních dějinách se setkáváme s případy, že se z knih psaných pro dospělé staly knihy pro děti a naopak. Příkladem může být kniha Alenka v říši divů, kterou mnoho lidí přečetlo v dětství, ale rádi a často se k ní vrací v dospělém věku, protože objeví nové úrovně, které byly dětskému vnímání skryty.

Když mluvíme o počátcích dětské literatury v Srbsku, musíme říci, že za zakladatele této literatury byl dlouho považován Jovan Jovanović Zmaj, nazývaný také čika [1] – Jova Zmaj (1833–1904). Soudobé výzkumy ale ukazují, že tento typ literatury vznikal již dříve než dílo tohoto velikána. Charakteristické příklady z doby před Jovanem Jovanovićem Zmajem jsou např. sbírka básní pro děti Na knjižicu za novoljetni dar, kterou napsal Luka Milovanov (1784—1828), anebo Ribarčeta san Branka Radičeviće(1824–1853). Za první báseň bychom mohli považovat text Melodija k prolećuZaharija Stefanoviće Orfelina(1726–1785),jež byla publikována v roce 1765. Dalšími autory, které je třeba zmínit, jsou např. Timotije Ilić, Jovan Sundelić, Jovan Subotić(1818–1886), Jovan Grčić Milenko (1846–1875); všichni tito spisovatelé byli známí mj. také jako autoři dětské literatury. Důležité jsou také bajky – překlady těch Ezopových, ale také vlastní, které psal Dositej Obradović(1742–1811), srbský osvícenec a reformátor, pohádky, humoristické příběhy a anekdoty, legendy, lyrické a lyricko-epické básně a celá řada sbírek ústní lidové slovesnosti. Důkazem je např. kniha Venac poezije, která byla publikována v roce 1872 a již sestavil Stevan V. Popović(1844–1902), pedagog a spisovatel. Tato kniha je prvním výběrem poezie pro děti v Srbsku, do něhož bylo zahrnuto 89 básní jak autorských, tak lidových. Nesmíme zapomenout ani na Vuka Stefanoviće Karadžiće(1787–1864), jenž klasifikoval současný srbský jazyk, sbíral národní lidovou literaturu a zasadil se o zachovávání ústní lidové slovesnosti.

Důležitou roli ve vývoji dětské literatury v Srbsku, jako autonomního literarního žanru, měly také literarní noviny a časopisy pro děti. Jedním z prvních redaktorů v této oblasti byl Đorđe Natošević (1821–1887), který v roce 1858 začal vydávat časopis Školski list, který vycházel s přestávkami až do roku 1910. Jako podstatnější se ovšem jeví časopis Dodatak k Školskom listu, ze nějž později vzniká Prijatelj srpske maldeži, časopis, který je obecně uznáván jako první literární noviny pro děti. Byl vydáván v Somboru během let 1866 až 1867 a jeho redaktorem bylNikola Vukićević(1810–1930), s podporou Đorđe Natoševiće. Jeden z mnoha jeho spolupracovníků byl dokonce i Jovan Jovanović Zmaj. V šedesátých a sedmdesátých letech se objevuje ještě několik dětských novin – Dečiji prijatelj, Radovan (první ilustrovaný časopis), nebo Golub. Centrální literární noviny pro děti začaly vycházet v roce 1880. Mluvíme o zábavně-vzdělávacím časopise Neven, jehož šéfredaktorem byl až do konce svého života opět Jovan Jovanović Zmaj. Většinu čísel časopisu vyplnil svými originálními díly a překlady; díky materiálům, které Zmaj připravil, vycházel Neven ještě pár let po jeho smrti. Časopis měl mnoho spolupracovníků, a to i z řad dětí. Byla to dětská literatura, kterou vytvářely děti samy. Na stránkách Nevena se objevily ilustrace velkého srbského malíře Uroše Prediće(1857–1953). V té době se v Srbsku objevuje celá řada časopisů pro děti – Srpče, Đače, Mlada Srbadija, Knjižica, Spomenak, Lasta, Školica, Podmladak.

Jak už bylo řečeno výše, nejznámějším autorem dětské literatury v Srbsku byl Jovan Jovanović Zmaj. Narodil se v Sremských Karlovicích, základní školu vychodil v Novem Sadě a ve Vídni se věnoval studiu medicíny. Založil, redigoval nebo přispíval do mnoha časopisů pro děti a mládež (Starmali, Komarac, Javor, Zmaj, Neven aj.), je autorem sbírek básní Čika Jova srpskoj deci (1899), Čika Jova srpskoj omladini (1910), Prednevenče (1899) a Međnevenče I, II, III (1894–1901).

Pro první číslo časopisu Neven napsal báseň Pozdrav deci, která obsahovala základní prvky jeho poezie – hru, vtip, ale také výchovné motivy, což se posléze stalo hlavními charakteristickými rysy jeho děl pro nejmladší čtenáře. Své umělecké krédo nejlépe vysvětluje ve verších známé básně Pesma o deci, v níž impresionisticky ukazuje své vnímání poezie a její úlohu v životě člověka již od útlého věku. Báseň je „zachránce“ člověka a elixír obecného života, vážnost a smutek, vtip a hra, trvalá potřeba člověka. Ona je zrcadlo světa dospělých i dětí; dětství je oáza na cestě plné četných pokušení, ve které zůstaneme celý svůj život. Jeho básně jsou plny lásky k životu a lidem.

I když psal také pro dospělé, zůstával Zmaj stále v dětských snech, a právě proto není možné přesně rozlišovat jeho básně pro děti a dospělé. Každé nové narození a každé nové dětství dostalo místo ve světě jeho básní, jeho poezie se stala duchovní potřebou jako vzduch a voda pro všechny nové generace mladých lidí a dětí. S jeho poezií se dospívá a roste, učí se rychleji porozumět světu a čelit životním úskalím.

Měli bychom zmínit také jednu z nejznámějších spisovatelek v dějinách srbské literatury, která psala pro děti. Mluvíme o Desance Maksimović(1898–1993), jejíž dílo obsahuje padesát knih poezie a prózy nejrůznějších žánrů pro čtenáře různých věkových kategorií. Z jejího díla je jasné, že je především básnířkou a poté až vypravěčkou, autorkou románů a cestopisů. Jejími nejznámějšími sbírkami jsou např. Pesme (1924), Zeleni vitez (1930) a Pesnik i zavičaj (1946). Začala psát pod vlivem francouzských romantiků a ruských básníků, především Lermontova a Jesenina. Také ústní lidová tradice je uměleckým základem její poezie. Ze svého ženského temperamentu, z jemné duše a velké lásky k přírodě, vlasti a světu a nejvíce k člověku a dítěti čerpala poetická témata a inspiraci pro originální poetickou cestu. Do básní pro děti projektovala své dětství a zobrazovala ideální představu světa, plnou lásky a tolerance. Proto její poezie přitahuje všechny, kteří mají radost ze života a mají rádi inspirující poetické vyjádření. Příroda, láska a dětství jsou nevyčerpatelnými prameny její tvorby. Ve středu všeho je člověk a dítě, které různými způsoby vnímá existenciální životní otázky.

Ljubivoje Ršumović je básníkem, který spojuje tradiční a moderní motivy, což mu dává prostor pro specifické poetické vyjádření. Vydal více sbírek básní, které jsou plné hry, smíchu a zábavy – Ma šta mi reče (1970), Još nam samo ale fale (1973), Domovina se brani lepotom (1975), Pevanka (1985), Deset ljutih gusara (1985) a sbírky povídek Přičanka (1981), Nevidljiva ptica (1974), Fore i fazoni (1990). Ve svých verších reflektuje hru jako vnitřní život dítěte a nejen jako způsob, jak dítě uvolňuje přebytek energie. Fantazie představuje sféru, ve které dítě uchovává své duchovní a vizuální představy světa. Hra je také způsob projevení dětských emocí. Antropomorfizací věcí představil zajímavou parodii života, ve které zvlášť akcentuje detaily charakteristické pro dětské vnímání přírody a jejích jevů. Personifikace a personalizace věcí zvyšuje úroveň dětské pozornosti, ve které jsou realizovány ukryté světy snů a předsta

Když mluvíme o současné dětské literatuře v Srbsku, musíme říci, že i dnes existují autoři, jejichž díla jsou rovnocenná dílům klasiků dětské literatury, o kterých jsme se již zmínili výše. Knihy Jasminky Petrović(1960) byly přeloženy do více než dvaceti jazyků a některé byly také zdramatizovány a uvedeny nejen na srbských jevištích. Síla jejích děl tkví v tom, že se nebojí zabývat tématy, která jsou v srbské společnosti stále tabu. Ve své nejznámější knize Seks za početnike (2000), na které spolupracovala s psychology, pedagogy a také s mladými čtenáři, zvládla zajímavě a vtipně zpracovat všechny manifestace sexuality a homosexuality. Také se zabývala stále aktuálnějším problémem anorexie v románech 35 kalorija bez šećera (2008). Mezi jejími romány jsou také ty, které se zabývají tématem války z pohledu dětí Giga pravi more (1996), každodenními problémy a frustracemi mladých Ovo je nejstrašniji dan u mom životu (2006) a také netolerancí k dětem romské národnosti v příběhu Silvana šesnaest godina a ve sbírce povídek Prostor za mokrog psa.

Vladimir Andr(1944), básík – sbírka Daj mi krila jedan krug (2006), ale také autor knih pro děti – Kroz gudure Obrenovca (2004). Je znám také jako tvůrce televizních pořadů Laku noć deco a Pustolov. Jeho díla jsou parodická, zakladní úlohu v nich má hra s jazykem rozvíjející představivost a samostatné myšlení u dětí.

Jeden z nejvýraznějších současných srbských autorů dětské literatury, Igor Kolarov(1973), má neobvyklý přístup k poezii a velmi originální výraz. Jeho fragmentární poetický román Agi i Ema (2002) vystupuje z obvyklých hranic literatury pro děti, protože mluví o přátelství společností nepřijatého chlapce a velmi nekonvenční stařeny. Román byl natočen jako první film pro děti za posledních dvacet pět let v Srbsku. Ve své poslední knize, sbírce povídek Rusvaj (2011), Kolarov pokračuje s tématy, která jsou v dětské literatuře neočekávaná. Obrazotvorné příběhy z této sbírky mluví o neobvyklých přátelstvích, cestách, psaní knih nebo každodenních věcech, jako je vaření oběda. Jejich charakteristickým rysem je jazykový vtip s prvky absurdity.

Mezi nejzajímavější současné knihy pro děti musíme zařadit román Princ od papira (2015), prozaičky, básnířky a filmové kritičky Vladislavy Vojinović(1965). Děj románu se odehrává v současném Bělehradě, který je zde prezentován jako špinavé hlavní město plné podezřelých individuí a hladových umělců, kteří se pohybují nahraně zákona. Opravdové hodnoty města se tak nacházejí na velmi neočekávaných místech. Zajímavá je intertextuální hra s románem Agi i Ema Igora Kolarova, postavy obou knih se v knize proplétají.

Jak je vidět z několika posledních částí tohoto článku, moderní srbská dětská literatura a literatura pro mládež se rozvíjí a rozrůstá, nebojí se ani kontroverzních témat a témat z oblasti fantasy a sci-fi, stejně jako společenské a sociální problematiky. Mnoho ze jmenovaných děl by zajisté upoutalo i mladé české čtenáře. Věřím tedy a doufám, že se snad brzy dočkáme jejich překladů do češtiny.



[1]  čika – srbsky strýček – ne strýc z rodiny

Citace

FRUMOS, Milan. Literatura pro děti a mládež v Srbsku. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. 2018, roč. 4, č. 3/2018 [cit. 2018-09-09].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/literatura-pro-deti-a-mladez-srbsko.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku