Česky | English

Nízkouhlíková knihovna nemusí být utopií, stačí se rozhodnout

Autor: Mgr. et Mgr. Markéta Zajícová
Číslo: roč. 6, č. 5/2020
Rubrika: K tématu
Přiložené soubory:
Pdf článku
Klíčová slova:

V současnosti se jako lidstvo potýkáme s mnoha krizemi destabilizujícími naši každodennost, které však lze vnímat zároveň jako výzvy, pokud se nenecháme paralyzovat jejich rozsahem. Ta koronavirová ukazuje cesty, které lze prošlapávat mimo jiné i v rámci vzdělávání při revizi kurikula. Otevírají se mnohé příležitosti a zjišťujeme, které kompetence budou hrát prim pro úspěšné zvládnutí nadcházející restrukturalizace společnosti v důsledku dopadů krize klimatické. Patří mezi ně schopnost řešit problémy a adaptabilita. Akcentována by měla být snaha uchopit celou situaci jako partnerský dialog s cílem vyslyšet potřeby zúčastněných stran.

Ukazuje se, že odzvonilo specializovaným disciplínám, a čím větší rozkročenost, tím flexibilněji daná instituce změnám čelí, podobně jako v ekologii. Organismus specialista se hůře vyrovnává se změnami prostředí. Být resilientní je new black. Řešení spočívá ve vnímání člověka jako imanentní součásti přírody a v přehodnocení jeho vztahu k ní. A také v komunikaci, kdy by měl být neustále omílaný model „my“ a „oni“ zatížený hledáním viníka nahrazen prizmatem „my všichni“, abychom ve světě rozděleném různými názory našli společnou řeč a dokázali hledat řešení klimatické krize. Bez víry, že to zvládneme jako jednotlivci i jako společnost, se neobejdeme. Potřebujeme vynalézt způsob myšlení pro antropocén, geologické období současnosti, které vlivem člověka přetváří Zemi. Čerpat z kreativity, která dokáže být hnacím motorem velkých změn, může být prvním krokem.

Knihovny byly odpradávna místy, kde se koncentrovalo vědění. Pokud došlo k požáru, znamenalo to pohromu pro celou komunitu, potažmo národ. Tyto tradiční důvěryhodné instituce reprezentující hodnoty humanismu by mohly rozvinout svůj potenciál v oblasti udržitelnosti a šetrného provozu. Jejich posláním je přemostit poznatky a reálný svět. Už sama podstata půjčování knih a dalších akvizic je environmentálně uvědomělou ideou. Není divu, že se rozmáhají projekty kvitující minimalismus , jako jsou knihovny věcí , půjčovny oblečení či komunitní sdílení aut , jež drobně narušují paradigma růstu, na kterém se svět snaží balancovat. Místa jako knihovny, kde se shlukuje veřejnost, jsou ideálními modelovými mikrosvěty, kde lze návštěvníky inspirovat a motivovat. Směřovat ke konceptu nízkouhlíkové knihovny dává smysl, i když to může znamenat překážky a v jistých ohledech nekomfort pro zaměstnance i návštěvníky. Podobně je to však s každou změnou.

Málokdo pochybuje o tom, že se potřebujeme na problematiku změny klimatu dívat v celospolečenských kontextech. Její projevy můžeme vnímat doslova všude kolem sebe. To, co v posledních letech pozorujeme ve svém okolí a hodnotíme jako extrémní, má své vysvětlení. Víme, že koncentrace skleníkových plynů, oteplujících Zemi, enormně stoupá. Zároveň víme, že tomu tak není v existenci Země poprvé. Jenže dříve měla planeta i miliony let na to, aby se s tím vyrovnala. Nyní je to pouhých 200 let od počátku průmyslové éry a s ní rapidního nárůstu koncentrace skleníkových plynů vlivem spalování fosilních paliv a odlesňování. Toto vědecká komunita ví už zhruba 60 let. V detailech se liší scénáře, co bude následovat, pokud včas, globálně a především koncepčně nezasáhneme, abychom nepřekročili emise skleníkových plynů (pod 25 gigatun ročně) a udrželi nárůst teploty pod 1,5 °C. Dobrou zprávou je, že roli v tomto příběhu hraje každý z nás.

Rok 2021 bude rokem Cílů udržitelného rozvoje OSN (s horizontem naplnění do roku 2030), do něhož budou zapojeny i knihovny. To, do jaké míry jsou cíle ambiciózní, posuďte sami, když už nyní má ČR splněno 80,5 % a její krajina je v neutěšeném stavu. Společně s tzv. Zelenou dohodou pro Evropu směřující k uhlíkové neutralitě kontinentu jsou to však bezesporu pozitivní signály, že se otázky změny klimatu dostávají intenzivněji do hledáčku politiků, ačkoliv se zuby nehty drží mantry růstu.

Je zřejmé, že i knihovny budou v následujících letech procházet překotnými změnami. K vyrovnání se s potřebami a očekáváními veřejnosti napomůže dynamické a vizionářské vedení směrem k otevřenosti. Jaká je a bude jejich role? Mohou být platformou pro nezávislou diskusi, územím pro setkávání názorů, jejich tříbení, bezpečnou zónou bez hoaxů, poskytovat validní informace a relevantní podklady. Dle Jennifer McDevitt mohou podpořit kritické myšlení u veřejnosti, posouvat její uvažování tím, že předestírají palčivá témata v rámci besed a doprovodných akcí pro široké spektrum návštěvníků.

Knihovna budoucnosti se nebojí věnovat mladším čtenářům a zkouší jim úměrně věku přiblížit komplikovaný svět, jež je obklopuje. Zprostředkovává jim (a rodičům) paletu publikací vznikajících k tématu klimatické změny, čímž zároveň podporuje i pedagogy. Může iniciovat i překladatelskou činnost. Tvoří metodické podklady, jak s tématy pracovat a jak je rozvíjet. Nabádá své čtenáře, aby četli venku. Pobyt venku zlepšuje soustředění a podporuje hluboké čtení. Schopnost začíst se je v současnosti narušená kvůli technologiím a internetu, kdy si čtenáři zvykli brouzdat po klíčových slovech a tak „zefektivnit“ vyhledávání za cenu velké míry roztěkanosti. Trend učení venku se odráží v řadě pozitivních výsledků. Což takhle vybudovat venkovní čítárnu v přírodní zahradě nebo na zelené střeše? Nebo jít dál a pustit se přímo do založení klimatické zahrady, o které je řeč v srpnovém čísle Bedrníku (2020)?

Nespornou výhodou knihoven je možnost působit na velké množství dětí, žáků a studentů díky tomu, že je jejich koncentrace několikanásobně větší nežli středisek věnujících se environmentálnímu vzdělávání. Tato inkluzivita je vynikajícím předpokladem dosáhnout na všechny. Přehledná tematická sekce publikací a periodik věnující se environmentální problematice, klimatologii, environmentální ekonomii a sociologii pomůže například dospělým čtenářům zorientovat se. Seriál besed o klimatu může oslovit seniory…

Knihovnice a knihovníci jsou fundovanými kurátory fondu, který se nevyhýbá kontroverzním titulům a sleduje trendy v diskurzu kolem klimatické změny. Pracují na svém osobním rozvoji a mají možnost se vzdělávat jak interně s tím, že mezi nimi funguje kolegiální podpora, tak externě v rámci konferencí a seminářů. Ti, kteří cítí osobní odpovědnost související se změnou klimatu, se mohou připojit k platformě Libraries4Future napodobující svým programem další aktivní obory, jako jsou Učitelé za klima , Scientists for future či Umění pro klima .

Prostředí a provoz knihoven má obrovský potenciál v šíření osvěty. Knihovny mohou lidi podpořit v aktivním přístupu skrze různé kampaně, výstavy i sdílením vlastního know-how s jinými organizacemi. Vzhledem k tomu, že by měly strategické cíle OSN implementovat do své činnosti, je podnětné podívat se na příklady dobré praxe a sledovat např. cenu Zelená knihovna IFLA (IFLA Green Library Award ), která je od roku 2016 každoročně udělována knihovně přispívající k tzv. zelenému knihovnictví (Green Library Movement ). Tímto fenoménem se zabývá publikace The Green Library – Die grüne Bibliothek (Petra Hauke, Karen Latimer et Klaus Ulrich Werner, 2013) popisující aspekty snižování ekologické stopy v knihovnách. Nominované (a další zelené) knihovny poskytují ekologické informační a knihovnické služby, zdůrazňují společenskou odpovědnost a etický přístup a angažují se v otázkách místních komunit. Jsou vedeny pod taktovkou environmentálně udržitelného managementu. Dle IFLA by měly být knihovny lídry pro udržitelnost jako „vzdělavatelé, vzory a aktivizátoři“. Petra Hauke (2018) jde do hloubky a hovoří o tom, že knihovny mají právní a morální povinnost přispívat ke gramotnosti udržitelného rozvoje více než k informační gramotnosti a redefinuje tak jejich roli.

Můžeme se inspirovat u sousedů v Německu, kde funguje Síť zelených knihoven (Netzwerk Grüne Bibliothek), ale i v Knihovně Třinec nebo Šmidingerově knihovně Strakonice s integrovanou ekoporadnou . „Opisovat“ a kopírovat obdobné aktivity je více než vítáno. Knihovna Národního filmového archivu ustanovila Klima skupinu věnující se pořádání inspiro setkání pro zaměstnance a veřejnost, jež vyjednává lepší ekologické poměry v organizaci. Podobný „kulatý stůl“ může v mnoha organizacích pomoci bořit mýty a sdílet své obavy, překonávat se a vzájemně se podpořit na cestě k dobrovolné skromnosti. Všechna témata spojená s naším vztahem k přírodě manifestovaným tím, jak moc jsme „eko“, spadají mezi velmi citlivá. Jakýkoliv nátlak může být kontraproduktivní a je třeba respektovat osobní tempo každého z nás v manipulaci s jeho zelenými hranicemi. Podobné debaty je proto třeba komunikačně ošetřit a otvírat v atmosféře vzájemné důvěry.

Jaké parametry rozhodují o tom, zda knihovna spadá mezi ty zelené? Záleží na interpretaci, obrysy jsou rozostřené. Portál zelena.knihovna.cz vzniklý jako studentský projekt má ambici odpovědět na základě testu. Jeho hlavním posláním je ale vnést do knihoven více environmentálně odpovědného chování, přičemž se zaměřuje především na chování zaměstnanců při výkonu práce a těsně před ním či po něm a na jejich zázemí.

Vypíchnout lze kromě dopravy s použitím kola či vlastních končetin:

  • občerstvení: důraz na lokálnost, sezónnost a férovost získávání surovin;
  • obědy: snižování spotřeby masných a mléčných výrobků dělá s uhlíkovou stopou divy;
  • odpady: mimo třídění se zaměřit hlavně na princip RRR (redukovat, znovu použít a recyklovat), přičemž nejlepší je odpad, který nevznikne;
  • neuvažovali jste o založení kancelářského vermikompostéru ?;
  • nákupy: využít lze bezobalové obchody, přednost dejte znovupoužitelným věcem (nádobí, znovuplnitelné fixy);
  • papír a snížení jeho spotřeby;
  • ze zeleného úřadování udělat rutinu;
  • při plánování dílen pro děti i dospělé je dobré zaměřit se na obnovitelné a přírodní materiály, které když doslouží, snadno se rozloží na kompostu (lepidlo z mouky a vody), a netoxické látky;
  • tipy na šetrné obalování a opravy knih ;
  • na úklid používat ekologické prostředky;
  • voda: systém využívání šedé vody, sbírání dešťové vody, úsporné baterie;
  • volba zelené energie z obnovitelných zdrojů .

Někdy by odpovědný spotřebitel potřeboval zabřednout do vědeckých studií, aby se rozhodnul, jaký aspekt ve své volbě upřednostnit: uhlík, virtuální vodu, zdraví, etiku? Některá doporučení mohou být dvousečná podobně jako v případě lokální řepný cukr vs. třtinový dovozový. Neznáme jednoznačného vítěze. Pro svou individuální volbu je třeba řídit se vlastním hodnotovým žebříčkem.

V článku Konzum není cesta, kterou chci jít nominovaném na letošní cenu Ekopublika , opírajícím se o současné výzkumy , zaznívá, že ke zmírnění důsledků klimatické krize může pomoci zkrácení pracovní doby, které dle profesora Andreho Spicera naruší cyklus práce – utrácení, na němž je závislá růstově orientovaná ekonomika. Klesla by produkce a ubyly služby zatěžující přírodu. Jak zařídit to, aby lidé svůj nově získaný volný čas trávili smysluplně a nedestruktivně? Podle Spicera je potřeba prosadit veřejné politiky podporující vznik infrastruktury veřejných služeb a zařízení poskytujících dostupné, komunitní a přírodu nezatěžující trávení volného času. Spadají sem parky, hřiště, cyklostezky a také knihovny. Pro úvahy o nerůstu jako cestě ke zvládnutí klimatické krize existuje řada environmentálních a sociálních argumentů. Edgardo Civallero a Sara Plaza ve své studii Libraries, sustainability and degrowth (2016) označují knihovny za místa, která mohou sehrát klíčovou roli v prosazování nerůstu jako nového paradigmatu. Jedná se o úkol pro země globálního severu.

Monika Antonelli (2008) píše, že zelené knihovnictví je tvořené knihovníky, knihovnami, obcemi a univerzitními kampusy odhodlanými ekologizovat knihovny a snižovat jejich dopad na životní prostředí. Předpokládala, že většina knihoven se vydá právě cestou snižování spotřeby energie. která však sama o sobě nestačí, jak bylo nastíněno výše. Před tím je však ideální podstoupit komplexní ekologický audit, v němž jsou zadavateli navržená řešení pro redukci uhlíkové stopy. Pokud je důvod, proč se instituce nechce vzdát výseku své činnosti, jež je zátěžová, může přistoupit k jejímu offsetování. Stěžejním předpokladem „bezbolestné“ proměny v zelenou knihovnu je její motivované osazenstvo. Snáze své nadšení přenese na návštěvníky a jednotlivé kroky lépe vstřebá.

V době sociální odloučenosti a všeobecného zpomalení bychom se mohli zkusit zamyslet nad tím, jak přispět k šíření hodnot směřujících k ochraně klimatu. Knihovny jakožto vzorové organizace v očích většiny by si mohly klást vyšší mety než doposud. Mají prostor pracovat na strategiích, které by následně i městům pomohly s plánováním a promýšlením koncepce klimaticky spravedlivých měst tím, že se sami vrhnou do transformačního procesu směrem k nízkouhlíkovosti. Nejen čtenáři je v jejich snahách jistě podpoří.

 

ZAJÍCOVÁ, Markéta. Nízkouhlíková knihovna nemusí být utopií, stačí se rozhodnout. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. 2020, roč. 6, č. 5 [cit. 2020-12-11].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/nizkouhlikova-knihovna-nemusi-byt-utopii-staci-se-rozhodnout.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku