Česky | English

Rozhovor se školní psycholožkou

Autor: Mgr. Pavlína Lišovská
Číslo: roč. 5, č. 1/2019
Rubrika: Impulsy u kávy
Přiložené soubory:
Pdf článku
Klíčová slova:

Monika Válková

Vystudovala jsem psychologii na Filozofické fakultě a speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dříve jsem působila jako pedagog MŠ nebo dětský psycholog v pedagogicko-psychologické poradně. Nyní pracuji na gymnáziu jako školní psycholog. Jsem také spoluzakladatelkou a průvodkyní v Lesní školce Veverka. Mám ráda letní tábory, softbal, turistiku, horolezení a kreativní tvoření. Zajímám se o folklór na Podluží, trvale udržitelný rozvoj a ochranu přírody, literaturu a ilustrace dětských knih.


1) V tomto čísle Impulsů se zabýváme dětským čtenářstvím. Jaký jsi bývala čtenář na základní a střední škole?

Bývala jsem vášnivý čtenář. Milovala jsem vůni naší maličké knihovny a pravidelně si z ní odnášela hromady knih. Na základce jsem si dělala ze stolu a dek bunkry a četla tam především foglarovky. Pak jsem chodívala ven se švihadlem kolem pasu (zasvěcení vědí :-)). Na gymnáziu zájmové čtení možná malinko ustoupilo veslování, kterému jsem se denně věnovala.

2) Bavilo Tě číst knížky z doporučené, nebo tehdy nazývané povinné četby, které vám ve škole zadávali učitelé? Jaké jsou tvé vzpomínky na tuto školní činnost?

Pamatuji si hlavně to, že jsem nestíhala číst všechno a někdy přišel na řadu rozbor z internetu. Některé tituly byly pro mě vyloženě náročné, jako Labyrint světa a ráj srdce od Komenského. Pak byly takové, které mě chytly za srdce – Na západní frontě klid, Petr a Lucie a další.

3) Považuješ za důležité z lidského hlediska, aby děti četly? Proč?

Vidím to jako velmi důležitou činnost a dovednost a snažím se lásku ke knihám předávat jak dětem ve školce, tak svým klientům a žákům.

4) A co z hlediska dětského psychologa? K čemu všemu je dobré pěstovat v dětech lásku ke knihám a čtenářství?

Na to by samozřejmě vydal jeden celý článek. Když dětem od malička předčítáme, tak v nich probouzíme fantazii, kreativitu, schopnost soustředění, naslouchání, stimulujeme rozvoj řečových dovedností. Při čtení dochází k rozvoji důležitých oblastí mozku, které jsou zodpovědné jak za vnímání, tak zpracování informací. Prostřednictvím čtení pěstujeme morální povědomí, všeobecný přehled a světonázor. Bylo by to opravdu na dlouhé povídání.

5) V bývalém zaměstnání jsi pracovala jako psycholog v pedagogicko-psychologické poradně. S jakými problémy v souvislosti se čtenářstvím ses tam nejčastěji setkávala?

Velmi často bylo mým úkolem zjistit, zda za problémy ve čtení nestojí tzv. specifická porucha učení, dyslexie. Vývoj čtení jde pomalu dopředu, dítě nečte plynule, zaměňuje či vynechává písmena či celá slova, ztrácí se v textu, není schopno dobře vnímat obsah a je narušeno celkové porozumění textu. U těchto dětí a žáků je potřeba volit specifické metody k rozvoji čtení a cesta je mnohdy nesnadná. Zároveň musíme postupovat tak, abychom dítěti čtení neznechutili na celý život.

6) Máš pro nás knihovníky nějaké rady, jak pracovat během programů v knihovně s dětmi s dysfunkcemi? Jsme totiž v poměrně specifickém postavení – školní skupiny, které k nám chodí, dosti často neznáme dokonale, nemáme tolik možností, jak je poznat, a pokud nám nejsou předem tyto věci nahlášeny, tápeme. Máš nějaké dobré rady, jak jim návštěvy knihovny zpříjemnit, usnadnit práci na besedách?

Určitě bych se ptala doprovázejících učitelů, zda mají ve třídě dítě s takovými obtížemi (třeba už při domlouvání programu). Některým dětem bude stačit více času na práci s textem, jiný využije záložku či okénko na čtení (tady je také možnost zeptat se dětí, na co jsou zvyklé). Doporučila bych mít vždy připravené o něco jednodušší knihy než pro celou skupinu – s většími písmeny, menším množstvím textu, komiksové příběhy, knihy, které jsou postavené na zajímavých ilustracích, třeba i vtipně doplněné textem.

7) Jak pomoci dětem, které mají problémy se čtením? Můžeme jim být prospěšní i my knihovníci, nebo to chce vyloženě odbornou pomoc? V čem můžeme být užiteční?

Přinos knihovníka je dle mého názoru především v tom, že se dobře orientuje v titulech, které jeho knihovna nabízí. Vidí, ke který knihám dítě tíhne, jaký formát a jaká témata preferuje, a může doporučit další podobné. Pokud má dítě vyloženě odpor ke čtení, je fajn, když zjistí, že knihovna je přátelské a bezpečné místo, kde si může zahrát hru, popovídat si s kamarády, prohlédnout si knihu. A snad časem dojde také k nějaké té výpůjčce. Pomoci mohou také audioknihy. Ty vnímám jako velký přínos pro lidi s obtížemi ve čtení.

8) Jak se díváš na vytváření seznamů doporučené četby pro děti? V čem vidíš přínosy této činnosti a v čem její limity?

Myslím si, že určitá díla patří do základního kulturního přehledu člověka a měl by se s nimi seznámit. Líbí se mi systém, kdy je dán seznam např. 60 děl a studenti si vybírají třeba 30 dle daných kritérií (aby byly zastoupeny různé žánry a období). Na základní škole je velkým přínosem, když se učitel vzdělává a do doporučené literatury zahrnuje také současnou tvorbu a třeba i oceňovaná díla. Já sama moc ráda sleduji výroční knižní ceny Magnesia Litera.

9) Je podle Tebe reálné, že doporučená četba může děti demotivovat? Lze nějak odbourat nechuť ji číst?

Nechuť číst je většinou vytvořena již mnohem dříve, než na řadu přichází doporučená četba. Myslím si, že paní učitelka, která bude sama knihy milovat a tuto lásku předávat prostřednictvím dobře zvolených knih a zajímavých aktivit s nimi, může motivovat žáky k dalšímu čtení a naopak. Labyrint světa a ráj srdce rozhodně nebyla kniha, která by mě motivovala číst další díla Komenského.

10) V současné době působíš jako školní psycholog na gymnáziu. Řešíš i zde problémy se čtenářstvím?

Na gymnáziu působím krátce a zatím se do konzultací toto téma nedostalo. Pokračuji však v tom, na co jsem byla zvyklá i v poradně – doporučuji žákům knihy, které jim mohou pomoci zvládnout jejich problém, poznat sebe sama. Knihy jsou pro mne nejen zdrojem informací, ale také intervenčním prostředkem – naposledy jsem třeba hledala knihy pro žáky s Aspergerovým syndromem, které je mohou povzbudit na jejich další cestě.

11)  Jelikož se náš časopis zaměřuje primárně na dětské knihovnictví, nemohu opomenout otázku, jaká je Tvá oblíbená kniha z dětství? Nebo našla sis svou oblíbenou dětskou knihu až v dospělosti?

Je pro mě těžké vybrat jednu. Když se budu orientovat podle toho, kolikrát jsem je četla, tak pak jsou to knihy Děti z Bullerbynu, Záhada hlavolamu (a další z řady o Rychlých šípech) a Malý princ.

12) A na závěr přijde otázka, na niž se ptám v každém čísle – jak vidíš čtenářství v budoucnosti? Bude mít (papírová) kniha stále své místo v životech lidí?

Sedím u své knihovny v obýváku a doufám, že papírová kniha přetrvá. I když je příjemné vzít si na cesty lehkou čtečku do batohu, kniha je kniha.

LIŠOVSKÁ, Pavlína. Rozhovor se školní psycholožkou. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 5, č. 1/2019 [cit. 2019-11-21].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/rozhovor-se-skolni-psycholozkou.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku