Česky | English

Moji malí vášniví čtenáři aneb Jak si vybíráme knihy

Jako aktivní rodič se snažím svým dětem číst, a to nejen před spaním. Mnohdy se ale během dne ani více času nenajde. Podnětů a aktivit je tolik, že najít po celém dni zbytky energie pro chvíli s knížkou a stopadesáté předčítání stále té stejné stránky leporela s náročným "vlak, vlak, kouří...", které pochopí jen rodiče, je nad naše síly.

Úvod

Jako aktivní rodič se snažím svým dětem číst, a to nejen před spaním. Mnohdy se ale během dne ani více času nenajde. Podnětů a aktivit je tolik, že najít po celém dni zbytky energie pro chvíli s knížkou a stopadesáté předčítání stále té stejné stránky leporela s náročným „vlak, vlak, kouří...“, které pochopí jen rodiče, je nad naše síly.

Podle čeho tedy volíme knihu, kterou tento vzácný čas naplnit?

Mám dva syny. Mladší má dva a starší čtyři roky. U žádného z nich však nejsem ten, kdo rozhoduje, co se bude číst. Pánové mají vlastní hlavu, a pokud je moje nápady nenadchnou, tak si maminka může číst sama. Jsem tedy pouze tím, kdo předkládá nabídku, ze které je vybíráno. A tento úkol mi poněkud kazí knihovna nabízející nepřeberné množství literatury, ne však vždycky dle mého gusta.  Ale co, i maminka se může učit novým věcem a toleranci k dětskému vkusu.

U mladšího syna převažují ve volbě veselé, barevné a poutavé obrázky. Když byl ještě miminko, popadl mne záchvat formování vkusu novorozence a rozhodla jsem se vytvořit knihovničku leporel od nejznámějších českých ilustrátorů. Dopadlo to nad očekávání – v knihovně už nezbylo místo pro nekvalitní, kýčovitá a nezajímavá leporela, která mi doposud bylo líto vyhodit, i když si v nich nikdo nečetl. A navíc vznikl užitečný seznam tipů na dárky k narozeninám a Vánocům. Starší syn již preferuje čtení s dějem. Stále však jde o knihy typu „více obrázků a méně textu“, čímž je výběr omezen. U něj cítím potřebu seznámit ho v první řadě s dětskou klasikou, tedy všemi tituly, které máme doma či u babičky a na kterých jsme vyrůstali my. Mezi takové poklady patří třeba O pejskovi a kočičce, Děti z Bullerbynu nebo Budulínek od J. V. Plevy. Tyto knihy nestárnou a naše děti je mají stejně rády, jako jsme je milovali my. Ty, které naši rodiče odkázali mladším sourozencům, se pak snažím dokoupit – nejlépe v antikvariátu, aby do naší staromilské, poděděné knihovničky zapadly.

Dalším vodítkem pro výběr knih jsou tipy od kamarádek a známých, které mají děti stejně staré jako my. U některých knih jsme úmyslně mezi sebou zakoupily rozdílné díly, které si vzájemě půjčujeme, a tím se naše knihovnička neustále obměňuje. Takto jsme si obstarali například celou serii knih Jaro, Léto, Podzim Zima a Noc od R. S. Bernerové, která má obrovský úspěch u dětí i rodičů. Inspiraci nacházím i na sociálních sítích, nejčastěji na Facebooku ve skupině s názvem Inspirace nejen pro učitelky mateřských škol. Zde si paní učitelky vzájemě doporučují literaturu a vkládají krátké recenze. Několikrát jsem si úmyslně vyhledala i tzv. „oceněné knihy“, pro které jsme následně zamířili do knihovny. Jako rodič nacházím v knihách oceněných Zlatou stuhou či Magnesií Literou převážně inspiraci, zato jako učitelka v mateřské škole si tímto způsobem vytvářím přehled o novinkách a nových možnostech, jež literatura nabízí. Mohu tak například doporučit rodičům tzv. „podpůrné knihy“, které jim mohou pomoci přiblížit dětem určité téma, jako např. Lentilka pro dědu Edu nebo Myši patří do nebe.

Návštěva knihovny, v našem případě se jedná o Knihovnu Jiřího Mahena v Brně , je pro nás častá a dětmi oblíbená aktivita, kterou pravidelně vyžadují. Pro dva kluky začíná půjčování knih vždy jízdou v proskleném výtahu, i kdyby měli čekat třeba hodinu, než bude volný. Oddělení Knihovny pro děti a mládež působí už na první pohled přátelsky a klidně. Dětem je dovoleno si knihy dle potřeby „osahat“ a vytvářet si k nim tak již od malička blízký vztah tak jako k celé knihovně. Dospělému je zde nabídnuto několik minut klidného vybírání a prohlížení, když si děti hrají v dětském koutku.

„Poměrně často se nám stávalo, že jsme našli hromádku perfektních knih a všechny do jedné nutně potřebovali, a pak je nomohli unést. To nás přivedlo k vytvoření vlastních půjčovacích pravidel.“

Dohodli jsme se, že si každý vybere jednu knihu dle svého výběru a na jedné se domluvíme společně. To vede děti k samostatnosti při výběru a zodpovědnosti za zvolený titul. Při hledání té své „nej“ knihy také přirozeně prozkoumávají prostředí knihovny a seznamují se s jednotlivými regály. Starší syn vždycky nejprve sáhne do poličky s  vystavenými novinkami a zde si také většinou vybere. Mladší syn skončí u leporel a já  zamířím pro tituly, jež si většinou vyberu již dopředu. Když nás nějaká kniha zaujme, zkusím najít v katalogu knihovny pokračování či další titul od příslušného autora. Takto jsme se například dostali k celé radě knih od Arnolda Lobela či veselým příběhům Myši a krtka od Wonga Herberta Yeea. Občas se snažím zapojovat i knihy komiksového typu s jednoduchým dějem, např. Cour a CourekŠtaflík, Špagetka a psí kusy nebo Barbánek. Syn si je umí „přečíst“ sám, což rozvíjí jeho představivost a předčtenářské dovednosti. Čte si je opakovaně, stále dokola a vždy v obrázcích najde něco nového.

Nejtěžším úkolem je pro nás shodnout se na společné knize, jelikož každý z nás má jinou představu

Jednou večer při četbě knížky o nabručeném medvědovi a jeho neodbytných sousedech králících se syn rozbrečel, knihu zavřel a prosil mě, ať ji okamžitě odnesu zpátky do knihovny. Je pravda, že medvěd byl trošku výbušný a já to ještě oživila emotivním čtením, ale takovou reakci jsem opravdu nečekala. Kniha mne původně nadchla svým tématem i krásnými ilustracemi a myslela jsem si, že bude zábavná pro nás oba. Později jsem si ji tajně sama dočetla. Medvěd i králíci se usmířili a stali se dobrými přáteli, což už se ale syn nikdy nedozvěděl. Byl to pro nás oba hluboký zážitek a pro mne ponaučení, že děti mají právo mluvit do toho, co se jim bude číst. Mohlo by se zdát, že si děti při neustálém půjčování a vracení nedokážou vytvořit ke konkrétním knihám hlubší vztah. Mnohdy se ale stává přesný opak, kdy s blížícím se termínem odevzdání nastává problém. Následuje několikeré vrácení a opětovné půjčení a prodlužování. V takovém případě jsem ochotná pro všeobecný klid knihu zakoupit v knihkupectví, ale to není ono. Oni potřebují přesně tuto, která je vepředu počmáraná a na straně 58 natržená. Její odevzdání se neobejde bez pláče.

Závěr

Jako učitelku v mateřské škole mne bude dětská literatura provázet, i když mé děti odrostou. Chtěla jsem ještě jiným způsobem využít společné čtení s dětmi a začala psát čtenářský deník. Zapisuji zde názvy a autory všech knih, které jsme přečetli, a přidávám stručný popis toho, jak byla kniha čtivá, jak se nám líbily ilustrace a zda syna čtení bavilo. Zatím je pro nás společné čtení zábavou, tak nám, prosím, držte palce, ať jsme úspěšní při výběru knih, které zaujmou a co nejvíce oddálí čas, kdy děti odhodí knihy a přejdou k tabletům.

LIŠKOVÁ, Heda. Moji malí vášniví čtenáři aneb Jak si vybíráme knihy. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 2, č. 2/2016 [cit. 2016-05-11].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/vasnivi-ctenari.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku