Česky | English

Volnočasové aktivity v knihovnách

V příspěvku si přiblížíme obsah jednotlivých přednášek a workshopů, které měli možnost navštívit účastníci dvoudenního semináře Volnočasové aktivity v knihovnách, jejž pořádala Knihovna Jiřího Mahena v Brně v měsíci červnu. Jednotlivé příspěvky pak přinesly mnoho podnětných a inspirativních informací, které mohou být dále užitečné v profesním životě účastníků.

O semináři

Ve dnech 20. a 21. června 2018 se v Knihovně Jiřího Mahena v Brně konal seminář na téma Volnočasové aktivity v knihovnách, který pořádalo Centrum dětského čtenářství při KJM. Seminář se zaměřoval jak na teoretické přednášky, tak i na praktické workshopy, kterým byl věnován téměř celý druhý den.

I. den semináře

První den začal dlouhou přednáškou na téma biblioterapie, se kterou přijela paní Marcela Kořínková, která již roky biblioterapii provozuje v Knihovně Kroměřížska i mimo ni, například v blízké psychiatrické nemocnici. Aby byli účastníci uvedeni do problematiky, poslechli si nejprve obecné informace o biblioterapii, například o její historii od úplného začátku vzniku biblioterapie v 19. století v Americe, kde byla poprvé realizována Benjaminem Rushem, až po současnost a také o tom, že existuje více druhů biblioterapie – např. pohádkoterapie, poetoterapie, imagoterapie (vcítění se do hlavního hrdiny) a hagioterapie (náboženské texty). Kromě toho se paní Kořínková snažila co nejvíce poukázat na rozdíl mezi prostým doporučování literatury s tematikou, jež je podobná čtenářovu problému, a mezi biblioterapií, kdy jsou knihy dlouze a poctivě vybírány a je s nimi dále systematicky pracováno. V této teoretické části byl také kladen důraz na to, aby si každý z účastníků, kterého by biblioterapie zajímala a chtěl ji začít provozovat ve své knihovně, uvědomil, že je potřeba alespoň minimální vzdělání v oboru, v tomto případě v psychiatrii.

Po krátké přestávce měla následovat praktická část, práce s textem a obecné příklady biblioterapie v praxi, protože se ale předchozí teorie díky zájmu a mnoha doplňujícím otázkám ze strany účastníků zdržela, představila lektorka alespoň několik svých bývalých i současných případů, kdy někomu biblioterapií pomohla či zlepšila jeho stav, uvedla ale i jeden případ člověka, kterému pomoct nešlo a který byl přesným příkladem toho, že ani sebelepší terapeut nic nezmůže, pokud se druhá strana nesnaží. Zároveň s tím představila několik technik, které při svých terapiích používá, ať už s dětmi, nebo s dospělými. Jednou z těchto technik, která je velmi pomocná, účinná a jednoduchá na realizaci, je tzv. „strom úspěchů a strom neúspěchů“. Tato technika spočívá v tom, že klient dostane obrázky dvou stromů bez listí – jeden pěkný, košatý, druhý ohnutý, pokřivený, nepěkný. K těmto stromům dostane také papírové nálepky, pro větší účinek zelené pro strom úspěchů a červené pro strom neúspěchů. Na tyto nálepky potom klient píše jednotlivé úspěchy či neúspěchy a lepí je na dané stromy. Následně oba stromy společně s terapeutem porovná a rozebere, proč jsou některé věci tak, jak jsou. Strom neúspěchů následně může sloužit jako vodítko k tomu, jak s klientem dále pracovat a na co konkrétního se zaměřit. Paní Kořínková nabídla také možnost stáhnout si seznam knih , které při biblioterapiích sama využívá a který je i volně dostupný na stránkách kroměřížské knihovny.

Po biblioterapii následoval blok přednášek, které byly teoretickou přípravou k workshopům chystaných na druhý den semináře. Prvním přednášejícím byl Vojtěch Hamerský s příspěvkem Když videa hrají (v knihovnách) prim. V první řadě bylo vysvětleno, jak se v současné době nejvíce prolíná oblast čtenářství se službou Youtube a že existují video recenzenti knih, tzv. booktubeři, nejznámějším a nejpopulárnějším booktuberem na české scéně je například slečna vystupující na kanále Svět podle Marillee. Průměrná věková skupina diváků, již tato videa nejvíce zasáhnou, je 15-24 let, což je přesně věk, v němž je nejvíce problematické získat tyto lidi jako pravidelné čtenáře. A právě tohle je dle názoru přednášejícího jedním z největších lákadel mládeže do knihoven a zároveň způsobem, jak je nenásilným způsobem přimět ke čtení. Proto by knihovny měly začít natáčet vlastní videa, pokud tento způsob propagace uznají jako efektivní, ve kterých se zaměří na určitou věkovou kategorii a na specifický obsah, který chtějí uživatelům nabídnout. K této práci je také potřeba několik důležitých věcí – software (což může být i Windows Movie Maker, který má v dnešní době každý počítač opatřený operačním systémem Windows, popř. jej lze volně stáhnout), člověka, který je do toho zapálený a bude ochotný a schopný této práci věnovat čas, a také předem promyšlený formát videí (zda se bude jednat o novinky v knihovně nebo třeba o doporučování ne moc půjčovaných, ale dobrých knih).

Na tuto přednášku navázal Vojtěch Bílek s příspěvkem Fenomén zvaný Dračí doupě, což jsou aktivity z úplně jiného soudku. Dračí doupě je hra o fantazii, vymyšlených postavách a kostkách, opatřená speciálními pravidly, které vycházejí knižně. Nejdříve představil historii této hry, první příručky, které vyšly již v roce 1990 a celkový vývoj, kdy se hra postupně přesunula i na obrazovky počítačů a zase zpět. Bylo představeno několik webů, kde je možné si Dračí doupě zahrát s cizími lidmi, kdykoli se do hry libovolně zapojit či z ní odejít. Dále byly účastníkům semináře představeny jednotlivé série pravidel, které ke hře vydávalo nakladatelství Altar. Tohle nakladatelství bohužel zkrachovalo, a tak již žádná další pravidla k Dračímu doupěti jako takovému nebudou, byla ale vymyšlena alternativní náhrada, kterou lze použít i z hlediska autorských práv, a to tzv. Dračí hlídka, pokračování a rozšíření původní hry. Podstatnou část této přednášky také tvořily příklady z praxe, protože právě Vojtěch Bílek pořádá pravidelná setkávání hráčů Dračího doupěte v Knihovně Jiřího Mahena, představení důvodů, proč podobnou aktivitu provozovat právě v knihovnách (je zde dostatek pomocné literatury, rozvíjí fantazii a lásku k příběhům), a možnosti, jak s jednotlivými hráči pracovat.

Poslední přednáška prvního dne semináře se týkala čtenářských klubů pro děti. S tímto příspěvkem měla původně vystoupit Pavlína Lišovská z Knihovny Jiřího Mahena, která čtenářský klub v KJM zavedla a pravidelně pořádala, protože se ale nemohla dostavit, byla zastoupena kolegyní z dětského oddělení, která s ní některé z klubových setkání pořádala či připravovala. V rámci této přednášky byl účastníkům „naservírován recept“ na to, jak v knihovně založit fungující čtenářský klub, na co při jeho zakládání myslet, co je nutné dodržet a čeho se radši vyvarovat, kromě toho byly poskytnuty i typy, jak dětem čtenářský klub oživit a udělat originálnější. Účastníci se tak například dozvěděli, že optimální počet dětí účastnících se čtenářského klubu, je 10-12. Toto omezení skupinky je důležité, aby bylo možné se dětem věnovat individuálně, ale aby jich na druhou stranu byl dostatek na to, aby se mohly učit i do sebe navzájem, což se v malé skupince zajišťuje těžko. Klub by se měl časově přizpůsobit dětem, a to jak v periodicitě, aby bylo možné mezi jednotlivými setkáními splnit zadané úkoly, tak i v konkrétní hodině, kdy bude probíhat (je třeba brát v potaz dobu, ve kterou děti odcházejí ze školy, a přičíst k ní čas na oběd, ale na druhou stranu také dobu, kdy budou z klubu odcházet, aby stihly dodělat domácí úkoly nebo se dopravit v rozumném čase domů). Také je potřeba pamatovat na včasné promyšlení programu čtenářského klubu, na vybavenost místnosti, ve které se bude klub primárně konat, a na stanovení nějakých základních pravidel. Byly poskytnuty nápady na exkurze s dětmi, například do místních nakladatelství či jiných institucí pracujících s informacemi. Celá teoretická část o správném založení a fungování tohoto klubu byla porovnávána s praktickými zkušenostmi s dětmi, které navštěvovaly čtenářský klub při KJM.

II. den semináře

Následující den byl založen především na praktických workshopech. Na dopoledne si mohl každý z účastníků zvolit jeden z nabízených workshopů, které byly tematicky zaměřené dle přednášek předchozího dne. Uchazeči si tedy mohli sami zkusit zahrát Dračí doupě, stát se členem čtenářského klubu a na vlastní kůži zažít, jak takový klub funguje, nebo si zkusit vymyslet, natočit a sestříhat jednoduché video. Po dopoledních workshopech následovala ještě jedna z přednášek, jež částečně navázala na jedno z přednáškových témat Vojtěcha Hamerského, a to byla videa a booktubering. S touto přednáškou přijel Tomáš Pipota z Městské knihovny v Dobříši . Přednáška byla spíš než teoreticky zaměřená na zkušenosti z praxe. Byla zde ukázka nejen úspěšných a sledovaných videí, ale i současných sérií, které dobříšská knihovna pro své mladistvé čtenáře natáčí, či ukázka ze začátků této tvorby. Celý příspěvek byl věnován spíše propagační funkci těchto videí. Všechna tato videa je možné najít a zhlédnout na Youtube kanálu RozseK , kam jsou i v současné době pravidelně přidávána.

Shrnutí

Celý seminář byl zakončen překvapením pro účastníky – workshopem nazvaným Cesta zvuku, který si připravila Soňa Štoudková, opět zaměstnankyně KJM. Účastníci si mohli vyzkoušet muzikoterapeutický program, který je v rámci knihovny nabízen jako volnočasová aktivita jak pro uzavřené kolektivy (např. školní), tak i pro širokou veřejnost. Kromě samotného učení se s nástroji a hraní byl účastníkům také podán výklad k jednotlivým, u nás nepříliš známým nástrojům, z nichž většina pocházela z afrického kontinentu.

Seminář byl velmi přínosný, za mě především v tom, že účastníci nejen pasivně seděli a čerpali informace z teoretických přednášek, ale mohli si téměř všechny aktivity i sami vyzkoušet, což je zkušenost, která často předá daleko více poznatků a zanechá hlubší dojem. Zároveň měli možnost si zkusit, v čem se cítí dobře a v čem naopak ne, proto pro ně bude jednodušší následný výběr, jestli některou z aktivit, a případně kterou, zavedou i ve své knihovně. Téma semináře se poměrně hodně zaměřovalo na cílovou skupinu teenagerů, což je velmi důležitá skupina uživatelů knihovny. Je třeba tuto cílovou skupinu přimět více ke čtení a hlavně je k této činnosti nějak motivovat, což mnohé knihovny považují za nesnadnou věc, je však nasnadě říct, že stačí se trochu přiblížit zájmům této cílové skupiny, dělat je s láskou, zapálením a poctivě a je napůl vyhráno.

Citace

ČECHOVSKÝCH, Matty. Volnočasové aktivity v knihovnách. Impulsy: Inspirace, náměty a trendy dětského čtenářství [online]. roč. 4, č. 3/2018 [cit. 2018-09-09].

Dostupný z WWW: impulsy.kjm.cz/impulsy-clanek/volnocasove-aktivity.
ISSN 2336-727X.


vytisknout stránku Vytisknout stránku